Proč už za bouřky nelezu ven…

9. července 2012 v 13:27 | agrrr |  Na (s)ex
Bylo to v době, kdy jsem ještě pracovala v sexshopu, o kterém se nesmělo říkat, že je to sexshop, ale prodejna erotických hraček. Bylo to touto dobou, kdy je jedna bouřka za druhou, a když se zrovna nebouří tak jsou nesnesitelná parna.


Bylo opravdu děsné parno a prosklenou výlohou na mě celý den pařilo sluníčko. Když se začalo mračit a vypadalo to na bouřku měla jsem doslova radost. Bylo půl třetí odpoledne a na prodejnu přišli dva mohutní pánové, na sobě monterky a ušmudlaná trika. Nejlepší zákazníci, protože takoví byli (a jsou) ochotni zaplatit za kvalitu a ne si vzít nejlevnější šunt jen aby ušetřili. Sháněli umělou vagínku. Dovedla jsem je tedy ke skříňce s příslušným zbožím a začala jim ukazovat různé modely s různými funkcemi, torzy, mechanické tuby, vibrační i "žvýkací" vagíny. Pánové se u toho náležitě bavili a kolem se bouřilo, venku slejvák a já měla radost, že se ochlazuje.

Pánové si nakonec vybrali jednu mechanickou za cca pět tisíc. Ano jen jednu, protože druhý pán šel jako psychická podpora do tak nečekaného prostředí. Pánovi jsem doporučila i dezinfekci, lubrikační gel a masážní olejíček pro partnerku... Vybrali jsme příslušné druhy i parfemace a hurá markovat.

Jenže v tu chvíli už bouřka řádila přímo nad náma a ve chvíli, kdy jsem na dotykovém panelu kasy zadávala prodej, ozvala se rána jak blázen. Světla na chvíli zhasla a už jsem jen koukala, jak z počítače lítají fialové jiskřičky. Takové půlkruhové Eliášovy plamínky. Strašně to smrdělo a já koukala jak puk, byla jsem pěkně v šoku.

Pánové byli v šoku jako já, jeden z nich prohlásil něco ve smyslu, že tady nebude, že se bojí a že jdou pryč. Vím, že jsem za nima ještě stihla vykřiknout, že ať nikam nechodí, do stejnýho místa dvakrát neuhodí. Ale to už vyběhli ven do deště ani za sebou nezavřeli. Vím, že jsem se přiblble usmívala a vím, že jsem měla v ruce klasické paragony, abych jim to naúčtovala pěkně po staru. Taky si pamatuju, že to bylo poprvé, co jsem si uvědomila jak mě brněj obě ruce. Taky jsem si uvědomila, že jsem měla štěstí a těsně před příchodem obou pánů jsem si sundala jak prstýnek, a že jsem neměla ani magnetickou jmenovku z trika (což by se dalo považovat za porušení pracovní kázně, tu jsme mít prostě museli, ale proč jsem ji neměla, už si nepamatuju). Začala jsem kontrolovat prodejnu. Počítač vypálenej a vesele si smrděl dál a snad i víc. Kamery nešli, byl shozený jeden jistič, ale preventivně jsem je shodila všechny a volala své nadřízené.

Má přímá nadřízená mi to nebrala, tak jsem zavolala ještě výš, vysvětlila situaci a oznámila, že pojedu ten den na paragony. To jsem se ještě vesele smála a vtipkovala. Pak jsem zavolala na techniky, spolu jsme po telefonu prošli stav počítače, funkčnost pevné linky, modem, kameru. Začínala jsem koktat a technik z toho měl srandu, ještě si dělal legraci, že to beru tak dobře, ale doporučil mi, ať si vezmu zbytek dne volna a skočím si k doktorovi. A ať zavolám druhé prodavačce a ona tam dojde, že tam pošlou na kontrolu elektrikáře. Pak jsem znovu zavolal své přímé nadřízené. Znovu jsem jí všechno koktem popsala, vysvětlila, několikrát ji ujistila že jsem v pořádku, že opravdu jen koktám z leknutí, oznámila jí verdikt techniku a…
...a pak jsem se rozbrečela. Sama nevím proč a jak, prostě jsem najednou brečela jak tur a nemohla přestat. Má přímá nadřízená rozhodla ať okamžitě zavřu krám a jdu domů, nebo ještě líp k doktorovi.

Zavřela jsem tedy krám a čekala, kdy přejde bouřka. Vím, že jsem někdy ještě stihla zavolat tátovi, ale nepamatuju si kdy. Taky vím, že mi znova volala má nadřízená a vynadala mi, jakto, že tam ještě jsem a já jí ujišťovala, že až přejde bouřka, tak odejdu, ale ať mě tam ven nevyhání. Nevím kolik bylo, když jsem se dostala domů, ale vím, že jsem okamžitě usnula na gauči, ještě v pracovním a probudila mě až mamka, když se na mě dobývala (měla to kemě asi 20km). Prý se o tom náhodou dozvěděla od táty a že nám dá oběma přes držku, ptala se mě jestli už jsem byla u doktora, když zjistila, že ne, nastal sajgon…


Bylo po desátý večer a vrátnej v nemocnici na mě koukal dost vyděšeně, když mu mamka říkala, že do mě uhodil blesk a kam že máme jít, že mě musí hned prohlídnout doktor. Doktor koukal ještě vyděšeněji než vrátnej a do teď nevím, jestli spíš nedržel smích, když jsem mu to celé snažila převyprávět a u toho koktala jak ďas. Zkontroloval mi tep, změřil tlak (normálně mám něco kolem 95 horní a po tý desátý jsem ho měla kolem 150), zkontroloval oči a…nic víc, ať si druhej den zajdu ke své doktorce. Ještě ten večer jsem psala nadřízené, že druhej den nepříjdu. Asi nemusím říkat, že stále koktem a že rozhovor na minutu se natáhl přes deset minut.


Doktorka mi do očí řekla, že neví co semnou. Ale, že tlak mi klesl a že to nebude tak vážný, tak mi dá jen něco na uklidnění. Pak se podívala na sestřičku a na to, co mi řekla, do smrti nezapomenu: "a budete chtít jen sedativa, nebo vám mám předepsat antidepresiva?".
Další den jsem šla už normálně do práce. Cítila jsem se dobře a nechtěla jsem být zavřená doma. Jenže když opravdu hodně koktáte. A tím opravdu hodně myslím OPRAVDU HODNĚ. Tak ten prodej moc nepůjde, nikdo nemá tak svatou trpělivost. Takže jsem si nakonec vzala tejden volno a rehabilitovala jsem si mluvidla.


Z koktání jsem se samozřejmě dostala. Za tejden jsem nastoupila do práce, žádné degenerativní úžinky po úderu bleskem jsem nepociťovala (neměli mě na tohle zkontrolovat doktoři?). A tak jsem se znova vrátila s velkou slávou do práce, kde už vše bylo samozřejmě opraveno a vyměněno. O mé příhodě už si samozřejmě vyprávěli všechny pobočky a centrála a byla jsem pochválena za dobré řešení krizových situací. Až... o měsíc později to do mě prásklo znova. A to i přes to, že jsem si dávala sakra pozor. Nic jsem v tu chvíli nepotřebovala, hlášení pro vedení jsem měla napsané, jen zmáčknout na dotykovém panelu ten zatracenej čudlík odeslat. Já si říkala, že počkám, dokud to nepřestane. Já se od toho počítače vážně držela daleko. A ve chvíli když jsem si myslela, že už bouřka odchází.
BUM. Vypálenej počítač, vypálená kamera, vypálená světelná reklama….

Od té doby jsem byla jediná prodavačka, která nebyla napomínána za nenošení vizitky se jménem na triku.

Bouřky mám pořád moc ráda. Vždycky se na ně těším a užívám si je. Sednu si s kafem na balkón a pozoruju, jak to kolem blejská a hřmí. Ale přiznám se, že za bouřky do vody, jako jsem to dělala dřív, bych už nešla. Asi bych už nikam za bouřky nejela ani na kole, a když mě zastihne bouřka na peronu při čekání na vlak, zrovna příjemnej pocit nemám.
A teď jak byly bouřky, no řekněme, že počítače byly preventivně vypnuté, i když nejsou s dotykovými obrazovkami ;-)

Bouřku prostě miluju, ale bez elektronických zařízení…a pokud možno z bezpečí.


V..v..vaššše A...Agrrr
 


Komentáře

1 Dubious cat Dubious cat | Web | 9. července 2012 v 22:36 | Reagovat

jako jednou, toje pech, ale dvakrát?! Nejsi ty kromě efrítky ještě příbuzná Thora,:D

2 agrrr agrrr | Web | 9. července 2012 v 22:45 | Reagovat

[1]: to nevím, božská příbuznost je nevyzpytatelná... každopádně pořád čekám, kdy to bude potřetí. Dle Alchymisty ;-)

3 - Fräulein Devil - Fräulein Devil | Web | 23. července 2012 v 16:30 | Reagovat

Och, toto by som nechcela zažiť. Tiež milujem búrky, mám tendenciu ich pozorovať, ale byť vtedy napríklad vonku by som nechcela, nieto aby ma ešte zasiahol blesk. ;D
Síce minule som bola obliezať hrad, keď sa začala neskutočná búrka. Nemala som de facto kam, len sa zahrabať na chvíľu na hrad (ježuši), ale neprestávalo to ani po viac ako hodine, tak som šla preč.... cez dlhočízny les, ktorý tam bol. ;D Nemusím ani hovoriť ako som celý čas tŕpla, či ma netrafí blesk práve preto, lebo vyzerám, akoby som vykradla železiarstvo. (Prinajmenšom naň robila reklamu.)

A som na seba pyšnáá. ^^ Well, ja dizajn blogu vždy urobím narýchlo a takmer z ničoho, nie som práve Frodošop queen. ;D Mne sa tvoj dizajn páči. ^^ Nenapadlo mi to inak, to s tým záhlavím. Som perfektná a ty populárna. ;D

4 Myší královna Myší královna | E-mail | Web | 27. července 2012 v 20:47 | Reagovat

Tak to je ovšem krutopřísné... a že zrovna do tohoto typu byznisu, tady je někdo nahoře naštvanej :D

5 Čalamáda June Čalamáda June | E-mail | Web | 30. července 2012 v 18:51 | Reagovat

Agrrr... to je dost neuvěřitelnej příběh. Něco takovýho jsem viděla jen v dokumentech. Oh :DDDD ale nasmála jsem se dost., Jsem ráda, žes to přežila ve zdraví. Hlavně si nijak neubliž, ještě tě potřebuju :'D.

6 Revolvet Revolvet | Web | 31. července 2012 v 12:54 | Reagovat

Tak to je tedy síla, nikdy jsem neviděla uhodit blesk nijak blízko, natož tohle...

7 agrrr agrrr | Web | 31. července 2012 v 15:27 | Reagovat

[5]:[6]: Jo stále čekám, kdy to přijde po třetí... ono když to mlátí furt blízko vás (o vejkendu 5 metrů ode mně a pak preventivně nešel proud v půlce republiky ;-) :-D) tak z toho dobrej pocit zrovna není :-D

8 mengano mengano | Web | 10. srpna 2012 v 8:18 | Reagovat

Jsi prostě hříčka přírody a nebo hromosvod:))
Já mám bouřky taky ráda a až do přečtení tvého článku mě vůbec nenapdlo, že by se mi mohlo stát něco uvnitř baráku, kde by přece mělo být relativně bezpečno. To jsou tedy věci:)))

9 nejenzajmovy nejenzajmovy | Web | 12. srpna 2012 v 0:34 | Reagovat

proč nelezeš za bouřky ven ...
... protože nechceš být hromosvod.

10 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 30. srpna 2012 v 12:22 | Reagovat

To muselo být hrozný, ještě se ti to stalo dvakrát...mě by nejspíš do práce za bouřky už nikdo nedostal.

11 Kittanya Kittanya | Web | 5. listopadu 2013 v 0:45 | Reagovat

Masakr! No prostě praštěná Efrrít :-D Též by mě nenapadlo, že by sa mi mohlo něco stát v práci za bouřky u dotykového monitoru. Já mám dycky takovou radost, když v celém centru vypadne elektrika. Třičtvrtě obchodů mají zavírání na elektriku, jen my a zbytek vyvolených si prostě jen zašoupeme a následně ksichtíme a děláme nemravné posunky na ostatní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čtřenáře upozorňuji na to, že jsem dyslektik. Veškeré texty sY sice nechávám kontrolovat, ale stejně se tam nějaké chybI obĚvÝ Klidně mě na danou chybu upozoněte, zlobYt se nebudu. Ale urážením mě si nepomůžete a ještě se samY ztrapníte.
Děkuju. ;-)


Autorem designu i fotky jsem jen a pouze (výjmečně) já. ;-)