Modrá pavučina aneb Devětidenní malochlupatění ;-)

21. října 2010 v 21:46 | agrrr |  Témata týdne a jiné projekty
Modrá pavučina.
MChSz AC


V rohu jedné stodoly, byl žil jeden pavouk. Jmenoval se Nohoun a svůj domov velmi miloval. Jeho domovem byla velká modrá pavučina. Dával si záležet když ji tvořil. Přece jen podle pavučiny poznáte pavouka. A podle pavučiny poznáte i večeři. Proto pavučina musí být pevná a hustá. A to Nohoun uměl.
Kdysi dávno se tady ve stodole porážely zvířata na maso. Lidi tu běhali celí den, byli upocení a ve stodole bylo teplo. To se líbilo
mouchám, které se tu rojily jedna na druhou. A tak se tu zrodil pavoučí ráj. Každý den se v Nohounově pavučině objevily tři, ba i čtyři nepozorné mouchy. To si tenkrát pochutnával, byl to vypasený a spokojený pavouk. Skrz okenní tabule prozařovalo slunce a osvěcovalo Nohounovu pavučinu, která zářila stejně tak modře, jako blankytné nebe. Lidé si ho považovali za lov much a nikdo se ho nesnažil vyhnat. V létě byl v chládku od chladících zařízení a v zimě v docela příjemném teple. Nefoukalo na něj a byl šťastný.
Ale pak se stalo, že jednoho dne jatka zavřeli. Maso už nevozili, lidi se nepotili a nakonec odešli úplně. Když není svinčík po lidech, není už ani důvod, aby zůstávaly mouchy. Stodola čím dál víc chátrala a Nohoun hubnul a strádal. Nebylo lákadlo na mouchy, nelétaly sem a když už nějaká přilétla, dávala si sakra pozor, aby nevlétla do jeho pavučiny.

Jednoho dne se dveře stodoly opět otevřely. Vešel starší pán s prošedivělými vlasy a za ním cupitala malá holčička. Lidskému mláděti mohlo být tak šest, nanejvýš sedm let. Oba si to mířili doprostřed budovy a stále si něco povídaly. Ten starý postavil holčičku do jednoho ze strojů na bourání masa a svlékl ji. Pak si došel pro nůž a použil ho na tu malou. Nohoun se na to nemohl dívat a tak raději vyběhl ze stodoly ven. Neměl náturu na to vidět nějaká stvoření trpět. A ze všeho nejvíc ho děsil křik té malé lidské dívenky. Nohoun se tedy rozhodl odejít na obchůzku po svých známých, venkovních sousedech, aby se nemusel účastnit té divné hry uvnitř.

Pozdě večer se Nohoun vrátil spět domů. Ve stodole už byl klid a starý pán také odešel. Jen dívenka zůstala. Vlastně ona také odešla, ale její znetvořené tělo zůstalo ležet na bouracím stroji. Bylo to ohavné, odporné a Nohoun to nechápal. Dokonce už nevypadala ani jako lidské mládě. Proč se to stalo? Proč si lidé navzájem tak strašně ubližují, bezdůvodně. Nohoun se svou třetí nohou zprava podrbal mezi čtvrtým a pátým okem a vydal se ke své modré pavučince. Lidé ho už vlastně nezajímali, jen je nechápal. Ale byl rád za jednu věc. Díky mrtvole se tu opět objeví mouchy a on nebude strádat. Vlastně už teď jich pár nad mrtvou dívkou krouží, a hoduje na ní. Nohoun se radoval, že by dnes večer mohla být šťavnatá večeře. Bude také hodovat.
Štrádoval si to po stěně nahoru a těšil se na pruživá,modrá vlákna svého domova. Vběhl do své pavučiny, ale pak se zaraženě zastavil. Chtělo se mu nadávat a láteřit. Jeho domov byl zneuctěn a jeho modrá pavučinka znetvořena. Teď toho starce nenáviděl. Nohoun stál uprostřed své modré pavučiny a na jednom z vláken se třpytily tři jasné krůpějky krve.

agrrr
 


Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 21. října 2010 v 23:00 | Reagovat

Nikterak se nezlobím, že jsem byl inpisrací, protože toto jest fajn čtení

Líbí se mi propojení s předešlým tématem. Na to, jaké to je vlastně drsné, to má docela vtipný konec (promluvil noční Šiška, jenž má vůbec podivné vnímání)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 22. října 2010 v 9:07 | Reagovat

Toť silná káva tahkle po ránu.
Úsměv mi to sice nevykouzlilo, ale podařené to je.
Pěkně vypointované.

3 Janinka Janinka | Web | 22. října 2010 v 10:01 | Reagovat

Ještě před chvílí jsem se těšila na tu rajskou omáčku, co mám v lednici, ale nějak mě přešla chuť. Sakra. :-?
Ale jinak příběh zajímavě napsaný, jenže co mám děti...

4 Taychi Taychi | Web | 22. října 2010 v 12:57 | Reagovat

To je boží :D....Já jsem si početla velice hezky :)

5 Mami Mami | Web | 22. října 2010 v 15:11 | Reagovat

Malé chlupaté se asi bude třást strachy až se vrátí.
Ale jinak zajímavě napsáno.

6 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 22. října 2010 v 16:46 | Reagovat

Cynické.. ale vlastně se na tom dokonale ukazuje současná situace.

7 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 22. října 2010 v 16:50 | Reagovat

Chtěl jsem ti odpovědět na tvůj komentář, který již od pondělka úspěšně ignoruji..
Tedy vlastně už od pondělka na něj ustavičně myslím a až teď jsem si našel trochu času na to ti odpovědět. Ne, že bych z něj pochopil mnoho. Jsem přeci jen taková primitivní existence, ale každopádně ti za něj děkuji. :-D
Nechápu, proč si o mě myslíš, že bych měl všude vyžvanit, že máš ráda Roba Zombieho, já se o tom přeci nikde ani slovem nezmínil, pouze to tady momentálně vystavuji ve svém komentáři na odiv všem tvým SB a jiným návštěvníkům tvého blogu. :-D
A popravdě také znám lepší zpracování Alenky.. rozhodně nejsou tak moderní a nejsou tam takové pěkné efekty, ale něčím mi ta současná Alenka přijde odlišná, jiná, už to není původní Alenka.. no aspoň, že rudá královna hrála kriket s plameňákem a ježkem.. klasika. :-D

Přeji krásný den. :-)

8 Čalamáda June Čalamáda June | Web | 22. října 2010 v 17:16 | Reagovat

Jestli chceš úsměv, budu si ho muset dokreslit, protože... asi jsem chytila svou patetickou chvilku a mírně je mi do breku. Miluju tyhle příběhy... ty smutné nechutné příběhy, kde si moje neklidná zkažená patetická dušička může pobláznit nad hrůzopu tohohle světa.

Děkuji.

9 Labanda © Labanda © | E-mail | Web | 22. října 2010 v 21:10 | Reagovat

jé a já pavouky nemusim brr ale koukám že mají lepší charakter, jen nemít tolik nohou a očí a všeho brr ;-) chudák holka :-( kuju za pochvalu ;-)

10 Geisha Geisha | Web | 22. října 2010 v 21:24 | Reagovat

no nevím, jestli tohle bude zrovna rozdávat úsměvy, ale je pravda, že já nesplodila taky nic optimistickýho a navíc tyhle "temný" příběhy přímo žeru :) A pobavilo mě "třetí nohou se podrbal mezi čtvrtým a pátým okem" :D Super

11 Janinka Janinka | Web | 23. října 2010 v 12:03 | Reagovat

Já si to stejně přečtu, když už jsem to jednou nakousla, tak to taky dočtu do konce! Teď už mi to tak strašně strašácké nepříjde... :-)

12 Vendy Vendy | Web | 23. října 2010 v 18:34 | Reagovat

To bylo strašlivé. Teda, perfektní. Ale hrozné. Prostě hororové... nečekala jsem, že spojíš poslední povídku s touto, ale perfektně to vyšlo. Bylo by dobré, spojit i příští povídku s touto a měli bychom tu trilogii. Chudák holka. Díky vřelé za vynechání detailů, člověk si sám domyslí. Chudák holčička... a pan Nohoun bude muset přečkat znectění své pavučinky a snad se i dočká nové  hostiny... Malé Chlupaté Stvoření bude asi dalších devět dní číst, porovnávat, vybírat, bodovat a řadit. Bude mít opravdu plné packy práce. :-)

13 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 27. října 2010 v 13:45 | Reagovat

Ne ne, strachy se neotřásám já jsem zvyklé na ledasco :D Moc se mi to líbí, milá Agrrr, už od prvního zmínění slova stodola jsem si řeklo "bác! To je ona, ta s tím dědkem!" :-D Ale stejně mě průběh příběhu překvapil a zajímal, takže jsem neodtrhlo očka a četlo dále... Píšeš moc hezky a nejlepší je, že toho pavouka s očima vidím, jak mi hopsá po Alfa Centaurském stole. Máš u mě velký úsměv! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čtřenáře upozorňuji na to, že jsem dyslektik. Veškeré texty sY sice nechávám kontrolovat, ale stejně se tam nějaké chybI obĚvÝ Klidně mě na danou chybu upozoněte, zlobYt se nebudu. Ale urážením mě si nepomůžete a ještě se samY ztrapníte.
Děkuju. ;-)


Autorem designu i fotky jsem jen a pouze (výjmečně) já. ;-)