Iren touží po elfech VI

3. října 2010 v 22:47 | agrrr |  Iren
Všem pravidelným čtenářům, za které jsem nesmírně vděčná, posílám další pokračování Iren. Pevně doufám, že i tento díl se bude líbit.
18+ (jako vždy)


VI.

Iren opět seděla podpalubí, mezi ostatními. " Z nás všech budou otroci. Je to tak Luci?" Luci opět seděla vedle ní obě hlavu opřenou o stěnu a koukaly někam nahoru do stropu.
"Asi jo. Buď to a nebo žrádlo pro Chladný. Pro ty jejich osedlaný ještěrky." Přikývla Luci.
Iren přesměrovala pohled k zemi. "Luci, já to nezvládla. Neumím být tak klidná jako ty. Nahoře jsem viděla jak ji mučí. Nejdřív mi to tolik nevadilo. Ale pak ji řezali a napichovali nervy, nebo tak něco a já se na to nemohla koukat. Nedalo se to ani poslouchat. Byla jsem prostě tak, tak ochromená. Cítím se jako bych něco pokazila."
Luci se zadívala Iren do očí. "Tebe nechali ať se díváš a přitom ti nic neudělali?"
"To ne!" obořila se Iren. "Použili na mě jehlice. Nedívej se tak na mě. Těmi se
napichují nervi. Nejdřív nic, a pak strašná bolest. Nechápu jak to, že jsem neumřela."
Luci vážně přikývala hlavou. "Jehlice?
Ukaž mi to, to musím vidět - zajímavé."
Iren se dmula pýchou, že se může pochlubit tak nevšedním zážitkem. Že zažila něco, co nikdo jiný nepřežil.
"Takže to do tebe jen pýchne, ty umíráš bolestí, ale ve skutečnosti tě to nezabije?"
Iren na souhlas kývala hlavou a podávala další informace o tom co se nahoře dělo. Zároveň si uvědomovala, čím věcněji to bere, tím méně děsivé ji to přijde. I s tím se Luci svěřila.
"Hm. Až tě příště vezmou nahoru, dívej se na to opět z té věcné, informační stránky. Teda pokud zrovna nebudou mučit tebe, to bude asi těžké brát s odstupem." Obě se tomu zasmály a notovaly si jak je to povedený žertík. Okolní uvěznění se na ně vyděšeně dívali.
"Myslím, že už mě to neděsí. Příště už se bát nebudu. Naopak budu se pořádně dívat abych ti to všech no mohla vyprávět." Řekla Iren a opřela si hlavu o Luci. Ta ji pohladila rukou ve vlasech a jen se usmívala.
Iren se pomalu klížili oči a pod jemným Lucininým dotykem pomalu usínala. V hlavě přemítala o tom, že Luci je asi opravdu blázen, když chce slyšet všechny ty podrobnosti z mučení. Kdo by to chtěl vlastně slyšet? O utrpení někoho jiného? Ztráta dítěte ji zasáhla natolik, že z toho zešílela. Ano Luci už asi dávno přišla o rozum. Ale to nevadí, Iren je šťastná, že má přítelkyni, která ji je schopna vyslechnout. Která tu je sní, a tak se necítí sama. Která ji pomáhá vše zvládnout. To vše teď Iren považovala za nejdůležitější. Ale myšlenky se jí rozutekly někam do neznáma a ona opět usnula.

Probudil jí příšerný hlad. Uvědomila si že už to je druhý den naprosto bez jídla. A taky měla žízeň. Vodu sice vězni dostávali, ale dostávali jí velice málo. Pro elfy byli jen dobytek. S úhynem několika kusů se přece počítá.
Jak se tak Iren dívala kole sebe a pozorovala ostatní spoluvězně, uvědomovala si, že se jako dobytek skutečně chovají. Kolem to příšerně páchlo výkaly a téměř hmatatelným strachem. Strach byl nejen cítit ale i vidět. Viděla ho ve tvářích dětí i žen. Choulely se jeden přes druhého jako v krysím hnízdě. Klepali se a tiše skuhrali, jinak však všichni odevzdaní svému osudu. Všichni se chovali podle elfých příkazů stejně tupě jako ovce před porážkou. Přitom, kdyby všichni vězni spolupracovali, dokázaly by se zmocnit vlády nad lodí. Kdyby chtěli, mohli by být svobodni.
Iren se snažila opět usnout, ale hlad svíjející ji žaludek to nechtěl dovolit. V polosedu se vrtěla na podlaze ve snaze najít co nejpohodlnější polohu, která by jí pomohla alespoň na chvíli usnout. Záviděla vedle sedící Luci, která klidně a pravidelně oddychovala ze spánku a žádný hlad očividně necítila. "Se tak někdo má" Zavrčela si Iren pro sebe a snažila se najít nějaké měkké místečko na tvrdé stěně lodi.

Po chvíli se začaly ozývat zvuky a do prostoru vešli dva elfové. Ti samí dva jako vždy. Jakmile si jich Iren všimla postavila se a připravila k odchodu. Dva elfové ji mlčky vedli bludištěm lodi nahoru na palubu.
Na palubě se do Iren opřel studený vítr. Vítr zesílil a nebe bylo kovové. Iren byla strašná zima, ale elfové ji donutili se svléknout. Podle jasných a strohých příkazů si musela kleknout a umýt se. Do ruky ji byl dán kus mýdla na odstranění špíny a dva elfové ji polili studenou mořskou vodou. Iren se mydlila a drhla co to šlo, ale ruce se jí klepaly zimou. Navíc jí rozrušovaly komentáře posílané jejím směrem. Nezáleželo na tom, že slovům nerozuměla, ale věděla, že ty slova jsou o ní, a že to nebude moc lichotivé.
Když byla zrůžovělá drhnutím elfové ji znova několikrát polili studenou vodou, dokud z ní nespláchly všechny mydlinky. Pak po ní hodili kus nějakého oblečení a s hlasitým smíchem čekaly dokud se prokřehlýma rukama neoblékla.
Pak se jí jali odvést opět někam do podpalubí. Iren měla prsty modré a při každém náporu větru cítila jak ji omrzá mokré tělo.

Poznala ty dveře, byla to kajuta kapitána lodi. Elfa který si s ní hrál jako kočka s myší. Ale přesto se Iren na to opětovné setkání těšila. Sama nevěděla proč a možná si to ani neuvědomovala, ale nesmírně se na něj těšila. Dveře se otevřely a dva elfové ji strčili do kajuty. Kapitán vyštěkl několik rozkazů a oba elfové za sebou zavřeli dveře a odkráčeli.
Iren stále uprostřed kajuty. Kapitán seděl u stolu na vyřezávané židli. Nohy na stole, přehozené křížem přes sebe. Iren ale právě viděla jen jedinou věc, a to kuřecí stehno v jeho ruce. Nemohla od něj odtrhnou oči a z transu ji probudila až hlasité zakručení jejího žaludku. Iren sebou trhla, sklopila zrak a začervenala se.
Kapitán se nahlas zasmál. "A já myslel, že mě tak ráda vidíš. Takhle mi zlomit srdce a myslet jen na jídlo. Jak přízemní vy lidé jste." A znovu se zhryzl do masa, až mu stekl omastek po bradě.
Iren nechávala sklopené oči k zemi a snažila se ignorovat mučivou vůni pečeného masa. Cítila jak se jí v ústech tvoří sliny a jak se její žaludek dožaduje jídla, které zachytil čich. U Bohů, jaký ona měla hlad!
Kapitán sundal nohy ze stolu, odhodil kuřecí stehno na tác, kde ležely další nevalně ohlodané kosti a vstal. Ruce si otřel do bílého, ubrousku s vyšitým ornamentem v jednom cípu a pomalu kráčel k Iren. Pohladil ji po tváři a po vlasech. Říkal jí elfská slova, kterým nerozuměla, ale přesto jí zněla nádherně. Pak ji uchopil za bradu a donutil ji aby se mu zadívala do očí. "Ty mě, ale vůbec neposloucháš viď?" Zeptal se jí a poněkud posmutněle se usmál. "Ty teď myslíš na to jídlo. Jsi hladová a máš místo mozku žaludek." Odvrátil od ní zrak a pustil její bradu. Otočil se k ní zády a poodešel. Zachechtl se a pak jí vybídl. "No tak se najez. Nechci abys mi celou dobu myslela jen na jídlo a taky nechci poslouchat kručení
tvém břiše. Můžeš dojíst ty zbytky - jestli chceš." A rukou jí naznačil směrem k tácu se zbytky jídla.
Iren se na něj chvíli nevěřícně dívala, pak se ale znovu ozval žaludek a Iren si uvědomila jak strašný hlad má a že teď má jídlo na dosah ruky. Vrhla se tedy k tácu a ohlodávala zbytky masa z již tak dost okousaných kostí. Rozlamovala kuřecí kosti a vysávala z nich morek.
Kapitán se opřel o dveře kajuty a pozoroval tu dívku, jak hladově dojídá zbytky, které on nechal. Bylo to ubohé a zároveň rozkošné. Ta dívka ho něčím, kdo ví proč, uchvátila. Díval se, jak se shýbá nad tácem, jak jí mokré vlasy padají přes rameno. Měla dlouhé hnědé vlasy, opálenou pleť, drobná s dětskou, kulatou tváří. Byla prostě rozkošná.
Pomalým krokem se přiblížil spět k Iren. Urovnal ji vlasy zpět na záda, aby ji nepadaly do jídla a pohladil po tváři. Zezadu se na ni přitiskl a opřel si její hlavu o břicho. Ona měla zavřené oči a nechala se hladit po tváři, po krku a po ramenou. Pak ji rukou zajel do výstřihu potrhaných šatů a ona otevřela oči.
 


Komentáře

1 Já | Web | 3. října 2010 v 22:51 | Reagovat

To se dělá, skončit v tom nejnapínavějším? Grrr....
Jinak - perfektní kapitola jako vždycky...^š

2 kamila kamila | 3. října 2010 v 22:55 | Reagovat

Prosím o hodnocení zde:
http://s4.zeleneimperium.cz/schaugarten/index.php?mode=view&user=14534290
Úplně dole na stránce 10 hvězdiček(musíš kliknout na poslední), děkuji moc!!

3 Labanda © Labanda © | Web | 3. října 2010 v 23:00 | Reagovat

fíha tak jak ohle všechno dopadne? úžasný já nemůžu jinak než pochvalnou kritiku ;-) :-)

4 The The | Web | 3. října 2010 v 23:35 | Reagovat

To nee, takhle napínavě skončit, když tu týden nebudu..Aaa, budu celý angličák přemýšlet nad tím, co se stane. A nejen nad tím (point: To budu mít v hlvaě ale maglajz)..
No nic. Těším se na další kapitolu a uděluji ti pochvalu za tuhletu ;) :-D

5 Arcana Arcana | Web | 3. října 2010 v 23:42 | Reagovat

Áchich, ano, tohle je přesně můj šálek kávy. Až na tu skoro romantiku na konci, ale to je jiný příběh :D  ;-)

6 Labanda Labanda | Web | 4. října 2010 v 13:18 | Reagovat

;-)  :-) dekuju ty lichotnice jedna ;-) ja zaspala rano a jeste k tomu jsem stihla prednastzavit aspon ty tri clanky hi :-D jsem usnula u notase aj na telefone tak jsem budik neslysela :-D pa vecer po praci ;-) :-)

7 PoPčA_"_ PoPčA_"_ | Web | 4. října 2010 v 13:25 | Reagovat

To svědí je název 11 dílu Hanny Montany je to jen název dílu_;)

8 Ayeen Ayeen | Web | 4. října 2010 v 13:38 | Reagovat

Rekace na koment, který jsi zanechala u mě... jo, máš úplnou pravdu ;-)

9 Atyiya Atyiya | Web | 4. října 2010 v 17:17 | Reagovat

Ale ne, zrovna když se to tak slibně rozjíždělo, to se mi nelíbí :D kdy bude další díl? tohle se mi líbilo, aspoň tam nebylo tolik toho mučení ;-)

10 Van Van | Web | 4. října 2010 v 18:30 | Reagovat

ve starších článcích(asi)

11 Čalamáda June Čalamáda June | Web | 8. října 2010 v 22:46 | Reagovat

OOoo!
Začíná to být roztomilé :D!
Tak jo, to beru.
Ummm... chtěla bych Iren vidět. Asi si ji nakreslím.

12 Tristia Tristia | E-mail | Web | 27. října 2010 v 19:05 | Reagovat

Pěkný, ale naštvala mě, jak se Iren zachovala. Jasně chápu okolnosti, ale já bych se tak asi nezachovala, je to příliš potupný a hrozně se mu tím vydává na milost vážně jako zvíře... Ale já nejsem Iren a stejně mě to zabíjí :D :D MUHAHA! Asi prostě víc sympatizuji s panem kapitánem :D

13 Dragita Dragita | Web | 26. ledna 2011 v 22:03 | Reagovat

docela jsem se do toho zažrala a takové utnutí konce :D  :D  :D

14 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 3. srpna 2011 v 21:47 | Reagovat

Inu, tak jo, proč ne, až na nějaké ty chybky. Iren to sice moc nevěřím, ale taky jsem nebyla nikdy zavřená na jedné lodi s partou sadistických bisexuálních elfů. (Což mi samo o sobě vyvolává na rtech velice zlomyslný úsměv. Tohle bych dala za povinnou četbu všem těm holčičkám s jednorožci. Napíše někdo sadomaso s jednorožci?)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čtřenáře upozorňuji na to, že jsem dyslektik. Veškeré texty sY sice nechávám kontrolovat, ale stejně se tam nějaké chybI obĚvÝ Klidně mě na danou chybu upozoněte, zlobYt se nebudu. Ale urážením mě si nepomůžete a ještě se samY ztrapníte.
Děkuju. ;-)


Autorem designu i fotky jsem jen a pouze (výjmečně) já. ;-)