Ženy v Islámu - obřízka

23. září 2010 v 20:15 | agrrr |  Keci v kleci
Tak jsem si procházela složku, kde jsem měla pracovní podklady z minulé práce a našla jsem pár zajímavých věcí. (ono je podle mě zajímavé vše - vibrátory, vakuové pumpy, kolíky,kroužky, elektrika....) ale tohle téma není úplně pracovní a mohlo by to zajímat všechny.

Doufám, že pochopíte, když tentokrát obrázek nepřidám....


Muslimské ženy
Islámský prorok Muhammad ženy miloval. Když se oženil poprvé, Bůh se mu zjevil. Po smrti manželky. Devět let po prvním zjevení, začal Bůh k Muhammadovi promlouvat o postavení žen. Šest let po manželčině smrti měl Muhammad další zjevení, které mužům dovolovalo, aby se oženili až se čtyřmi ženami najednou. "Berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři, avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu." Muhammad směl tento limit překročit a překročil. Oženil se osmkrát či devětkrát. Brzy se ale objevily problémy. Nepřátelé náboženství obtěžovali Muhammadovi manželky. Sebemenší incident zavdával příčinu ke sporům. A tak ženy měly zůstat skryty za závěsy svých pokojů a ven vycházet jen od hlavy k patě zahalené. Časem začala tato nařízení, která měla původně chránit pověst Prorokových žen, platit i pro ostatní muslimské ženy. Šířila se po Arábii a sousedních zemích spolu s islámskou vírou a snadno si nacházela stoupence.

"A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na obdiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá."
Kórán
Súra 24-Světlo
Pokud se dívka rozhodne nosit hidžáb, je to znamení, že přijímá právní zákoník, podle něhož má její svědecká výpověď poloviční hodnotu než svědectví muže, který ji přiznává o polovinu menší dědický podíl než jejímu bratrovi, v budoucnu ji odsuzuje k životu v domácnosti a jejímu muži dovoluje, aby ji zbil, bude-li neposlušná, přinutí ji dělit se o jeho přízeň s třemi dalšími ženami, rozvede se s ní, kdykoli se mu zlíbí a získá děti do své péče.
Některé muslimské ženy tvrdí, že jim hidžáb dává na rušných ulicích pocit bezpečí, neboť nestává se, že by byla znásilněna zahalená dívka. Zároveň se cítí lépe při jednání s muži. "Nutí je to zabývat se intelektem, nikoli tělem."
Hidžáb, doslova znamená "závěs" a v Koránu se objevuje ve verších přikazujících Muhammadovým současníkům a souvěrcům, jak se mají chovat k Prorokovým manželkám: "Když žádáte manželky Prorokovy o nějaký předmět, žádejte o to přes závěs, to bude čistší pro srdce vaše i srdce jejich."
Čádor je čtverec látky sahající od hlavy k patě, který si žena přidržuje nebo jej má upevněný pod bradou.Typický je především pro afghánské ženy.
Ženy z Pákistánu si nedovedou představit život bez šalvár quamíz, hedvábných dlouhých tunik oblečených přes plandavé kalhoty.
Ozdobami jež jsou viditelné, mohou být pouze ruce a obličej. Ostatní "ozdoby", včetně kotníků, zápěstí a krku, by měly zůstat skryty před zraky mužů s výjimkou manžela a přesně stanoveného okruhu blízkých přátel, jimž Korán zakazuje se s dotyčnou ženou oženit, tedy ženina otce, bratrů, tchána, synovců a vlastních i nevlastních synů. V Koránu dále stojí, že se žena nemusí zahalovat před chlapci, u nichž ještě nezačala puberta.
Korán nezapomíná ani na muže. Vybízí je ke zdrženlivosti. Ženský oděv musí přikrývat vše kromě rukou a obličeje a mužský, část těla od pupku ke kolenům, přičemž nesmí být příliš průhledný a těsný, aby nebyly vidět genitálie. Muži si však z tohoto nařízení mnoho nedělají. Ačkoli ženy musí plavat v čádorech, plavky mužů pupek nezakrývaly. Islámská společnost prostě nepovažuje mužské tělo za tak nebezpečné pro stabilitu společnosti jako tělo ženské.
Každý rok zahyne asi čtyřicet palestinských žen rukou svého otce, nebo bratra. Vražda smyje z rodiny hanbu a vrátí jí čest, o kterou ji její členka připravila, když se dopustila předmanželského, nebo mimomanželského pohlavního styku. K těmto vraždám většinou dochází v chudých zapadlých palestinských vesnicích. Ženy jsou často upáleny, aby bylo možné vydávat jejich smrt za nehodu. Vrah se obvykle stává místním hrdinou, mužem, který udělal, co bylo nezbytné, aby očistil jméno své rodiny.
Mnoho muslimů souhlasí s tím, že vraždy žen, které zneuctily rodinu s islámem nijak nesouvisejí. Tyto zvyky pocházejí z národních kultur a nemají s islámským náboženstvím nic společenského. Mnoho muslimů se tak zříká jakékoliv odpovědnosti za surovosti, které poznamenávají životy možná celé jedné čtvrtiny muslimských žen.

"A patří k jeho znamení, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro - a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé."
Korán
Súra 30 - Byzantinci
Manželství je platné od okamžiku, kdy ženich a nevěstin otec podepíší svatební smlouvu. Smlouva bývá především písemným dokladem o tom, jakou částku ženich nevěstě při vstupu do manželství zaplatil a kolik jí ještě bude muset dát v případě, že se s ní rozhodne rozvést. Součástí tradiční islámské svatby by měly být i něžné rituály, které uvolňují napětí před svatební nocí. Když nevěstu její rodina konečně odevzdá ženichovi, měl by jí novopečený manžel uvítat tím, že ji zuje boty a umyje nohy. Je to nápaditý způsob, jak překonat strach z prvního, neznámého doteku. Pak by se měl muž pomodlit a požehnat své ženě slovy: "O Bože, dej, ať ve mně nalezne zalíbení, ať mne miluje a příjme. A dej, ať také ona mně působí potěšení, a sveď nás dohromady tak, aby byl náš svazek dokonale harmonický. Jistě miluješ ty, kteří ctí zákon, a ne ty, kteří se mu protiví." Když se pomodlí i nevěsta, položí ji ženich ruku na čelo a poprosí Boha, aby děti, které přivedou na svět, ochránil před ďáblem.
Ještě v minulém století se muslimové obvykle ženili brzy po pubertě. Dnes, kdy je vyzrálost při uzavírání manželství všeobecně považována za nutnost a kdy výdaje spojené se svatbou často šplhají do závratných výšek, vstupuje většina mladých lidí v islámských zemích do manželství až ve dvaceti nebo třiceti letech. Zbožná muslimská dívka by se před svatbou měla cizímu chlapci vyhýbat dokonce i pohledem. Nikdy by neměla zajít tak daleko, aby muži podala ruku, natož aby s ním šla na schůzku nebo mu dovolila, aby ji políbil.
Jakmile se žena za muže provdá, jeho slovo se stane zákonem.
Ženich musí prokázat dostatek mužnosti. Nebude-li schopen pohlavního styku, jeho žena se s ním může dát rozvést. Nevěsta musí dokázat, že je panna. Kdyby nekrvácela, možná by ji s hanbou vrátili rodině, a ta by se mohla rozzuřit do té míry, že by ji zabila.
Z manželství vyplývají určitá práva, ať již morální, nebo daná zákonem. Zaopatřit rodinu je úkolem manžela. Pokud muž nemůže své rodině obstarat dostatek prostředků, nebo je jeho příjem příliš nízký na to, aby ji zajistil relativně přijatelnou životní úroveň, mohou vydělávat oba, je-li manželka ochotna pracovat. Avšak:
  1. Manžel má právo ukončit pracovní činnost své ženy, kdykoliv to pokládá za nutné
  2. Má právo nesouhlasit se zaměstnáním, o němž se domnívá, že by jeho manželku mohlo vystavit újmě, svodům, či ponižování
  3. Manželka má právo přestat pracovat, kdykoliv bude chtít.
V převážné většině muslimských zemí byly za posledních padesát let překážky bránící ženám chodit do zaměstnání odstraněny. V Egyptě ženy pracují všude. Egyptské ženy jsou lékařky, filmové producentky, političky, ekonomky, akademičky, inženýrky.
Ale pozor: až do roku 2000 ženy nesměly
1. opustit dům bez doprovodu mužského příbuzného
2.dívky nesměly navštěvovat školu
3.ženy nesměly chodit do práce (mimo domov)
Dnes je téměř nepředstavitelné, že by mladá Egypťanka nechodila do práce, alespoň před svatbou. Ačkoli dnes ženy nesou břemeno rodinných výdajů s muži, jen málo Egypťanů je ochotno podělit se svými manželkami o domácí práce. A tak na ženy zmožené rutinou, spěchající z práce domů připravit náročné rodině vydatné jídlo, může někdy tvrzení fundamentalistů, že žena má zůstat doma, působit docela přitažlivě.

Talláq

Touží-li žena odejít na dobro, může ji na cestě za rozvodem provázet celá řada potíží. Bůh nejvíce nenávidí právě rozvod. V Koránu je uveden výčet podmínek, které je třeba splnit, aby mohlo být manželství ukončeno, je dlouhý a neradostný. Začíná příkazem přivést příslušníky manželčiny i manželovy rodiny, kteří se mají pokusit manželství zachránit. Avšak způsob rozvodu, kterého se tak úzkostlivě drží šíité a stoupenci učení všech čtyř hlavních škol sunny, může nalézt oporu v Koránu jen tehdy, jsou-li příslušné pasáže čteny nanejvýš pokrouceně. Talláq- rozvod
je výhradně záležitostí muže. Stačí, když třikrát zopakuje větu: "Rozvádím se s tebou," a nemusí své rozhodnutí nijak zdůvodňovat. Manželka nemá do celé záležitosti co mluvit. Rozvod nepatří mezi přirozená práva muslimské ženy a zákony některých islámských zemí znemožňují ženám rozvodu dosáhnout. Hanbalíja, vyznávaná Saúdy, ženě téměř nedává šanci nešťastnému manželství uniknout bez svolení manžela. Šíité a sunnité, kteří jsou stoupenci hanfitské školy, ji dovolují vyhradit si právo na rozvod v manželské smlouvě - aqdu. Podle šíitských, hanafitských a málikovských zákonů smí žena požádat o rozvod, je-li její manžel impotentní, u šíitů a málikovců rovněž v případě, že ji není schopen materiálně zabezpečit, trpí-li nevyléčitelnou nakažlivou nemocí a nebo s ní zachází způsobem, který ohrožuje její život. Duševní týrání, fyzické násilí, při němž nedojde ke zmrzačení, a nebo prostě jen skutečnost, že je žena v manželství nešťastná, nejsou
pokládány za dostatečný důvod k rozvodu.


"
Cizoložnici a cizoložníka zbičujte, každého z nich sto ranami! A nechť vás nepojme vůči nim lítost, s ohledem na náboženství Boží, věříte-li v Boha a v den poslední."
Korán
Súra 24-Světlo
Trestem za takové obvinění bez svědků je zbičování osmdesáti ranami.(před křivým obviněním jsou chráněni jen muži)
Velmi častým trestem za "cizoložství" je ukamenování za živa. Není sice zakotveno v Koránu, ale o to je populárnější. Odsouzenec je po ramena zahrabán v zemi. Kameny, které jsou
použity při popravě, musí mít patřičnou velikost, aby ženu hned nezabily. Zároveň nesmí být příliš malé, aby byly schopné způsobit vážné zranění nebo bolest. Kamenování se také nazývá "zabíjení ze cti". V 90 procentech těchto případů není obžalovaným ženám poskytnuto žádné zákonné zastoupení, protože podle zákonů šárí´a se jejich svědectví ani v nejlepším případě z poloviny nerovná váze svědectví mužů. Největší zločin - cizoložství - podle zákona zahrnuje jakýkoliv projev intimního vztahu mezi děvčetem / ženou a mužem, s kterým není trvale nebo alespoň dočasně vdaná. Takový vztah však nemusí znamenat sexuální vztah.O co horší je, že obvinění z cizoložství se obvykle vznášejí proti ženám a dívkám, které byly znásilněny. A za to jsou poté odsouzeny k smrti. Jejich nejhorší zločin je pouze ten, že byly znásilněny.


Ženská obříska
V Eritreji byly dívky podrobovány jak klitoridektomii. tj. vyříznutí poštěváčku, tak infibulaci, při níž jim byly odříznuty stydké pysky(ŽILETKOU!) a rána zašita tak, aby zůstal jen maličký otvor pro močení a menstruaci. Pokud podvyživené holčičky nevykrvácely hned po zákroku, umíraly často na následnou infekci nebo chudokrevnost, jež je zcela oslabila. Další trpěly různými infekcemi v oblasti pánve, protože znetvořená tkáň zachycovala moč a menstruační krev. Porod byl nebezpečný a přinášel ženě obrovské utrpení, jelikož jizvy zužovaly porodní kanál. Stávalo se, že v něm hlavička dítěte uvízla a rodička zemřela následkem silného krvácení. Ani protržení močového měchýře nebylo ničím výjimečným.Unikající moč pak z ženy udělala doslova chodící latrínu a při dalších těhotenstvích způsobovala otravu plodu.
Křesťany ani muslimy tento prastarý zvyk po dlouhá staletí nijak neznepokojoval.
Vzniklo ovšem Eritrejské partyzánské hnutí, které se jej snažilo vymítit. Kampaň byla součástí rozsáhlého programu, který prosazoval práva žen v horských oblastech osídlených převážně křesťany, začala infibulace pomalu ustupovat, protože křesťanské obyvatelstvo tento zvyk pokládalo spíše za kulturní povinnost než za náboženský příkaz. Ale v nížinách, kde žili muslimové, byl tento problém stále nesmírně citlivý. Ženám bylo prostě řečeno, že obřízku přikazuje Korán.
Protože i někteří křesťané a animisté znetvořují ženám pohlavní orgány, mnoho muslimů světu zazlívá, že tyto praktiky spojuje především s jejich vírou. Dnes však každá pátá muslimská dívka žije v komunitě, která podobné mrzačení dovoluje. Zvyk obřezávat ženám genitálie pochází zřejmě ze střední Afriky, kde se objevoval už v době kamenné. Odtud postupoval po Nilu na sever, do starověkého Egypta. Ve Spojených arabských emirátech bylo ještě před několika lety zvykem odstraňovat všem dívkám, které dosáhly šesti let, asi tři milimetry poštěváčku.Když se žen zeptáte proč, nedokážou odpovědět. Znají dobře Korán a ví, že nic podobného nehlásá.
Ve většině muslimských zemí je žena strážkyní cti svých mužských příbuzných. Když se manželka dopustí cizoložství, nebo dcera svolí předmanželskému sexu (stačí dokonce, když je z něj podezíraná), zneuctí tím otce i bratry a někdy dokonce jméno celé své rodiny. Zmenšit či zcela odstranit sexuální rozkoš znamená zmenšit pokušení. Je to východisko z nouze pro případ, že náboženské příkazy, které ženám ukládají zahalit se a zdržovat se v ústraní, z nějakých důvodů selžou.
Odpírat ženám sexuální potěšení je ovšem v přímém rozporu s Muhammadovým učením. Muhammad dokonce cítil odpor k takovému potlačování sexuality. Ten se také
domníval, že potěšení z manželského sexu mají mít jak muži, tak ženy. Zdůrazňoval zejména milostnou předehru: "Chcete-li se milovat se svými ženami, nepřicházejte k nim jako zvířata, nýbrž pomalu a beze spěchu." nabádal muže. Jednou, když hovořil o tom, co je to krutost, označil za jednu z jejich forem právě pohlavní styk bez předehry. Islám je jedním z mála náboženství, která zahrnují sex do výčtu odměn čekajících věřící v posmrtném životě. To se ovšem týká pouze mužů.
"Všemocný Bůh stvořil sexuální touhu a rozdělil ji na deset částí. Devět z nich dal ženě a jednu muži," prohlašoval Alí, zeť Muhammadův.


To že v těchto zemích se erotické hračky neprodávají a už vůbec ne ženami psát jistě nemusím. U radikálních muslimů je dokonce nemyslitelné aby viděl ženu nahou i při sexu. Takže manželka má speciální oblek, kdy má jeden zip vepředu, jeden ze zadu a jeden na prsou.
A dámy pozor: Jen pár dní před prezidentskými volbami prošel v Afghánistánu zákon, který umožňuje mužům ze šíitské menšiny trestat své manželky hladem, pokud jim odmítnou sex.

Jsem opravdu ráda, že jsem občan- ka České republiky.

(Informace posbírány na internetových oficiálních stránkách věnovaným Islámu, Stránkách věnujícím se trestům žen, a citáty z českého překladu
Koránu)
 


Komentáře

1 Arcana Arcana | Web | 23. září 2010 v 21:51 | Reagovat

Jsem opravdu ráda, že žiji v dnešní době a jsem Evropanka. :-)

Výborně sepsaný článek, zaujal mě hned od začátku - hlavně ty citované pasáže

2 JackieOnyxis JackieOnyxis | 24. září 2010 v 13:55 | Reagovat

Budu mluvit jako tyran...ale postřílet tahle hovada...zasraný náboženství...bych jim ten korán narvala do zadku! Díky bohu že si myslím, že jsem hermafrodit :D wtf to by mě zajimalo, co by mi na to řekli :D asi nic, protože bych je odpravila atomovkou

3 Sikuri Sikuri | 17. září 2011 v 19:24 | Reagovat

Též budu znít hodně krvožíznivě, ale kéž by se tak celý normální svět v islámských zemích sešel se samopaly v rukou a vystřílel všechny chlapy a všechny ženské, které za praktikami, které jim ničí život, stojí.
Jsem citlivka a tenhle článek mi vehnal do očí slzy. Neskanuly, ale objevily se. Jsem všem sebou uznávaným bohům vděčná, že jsem se narodila v Čechách a že mé tajné plány se vztahují převážně na sever, pryč od těhle zvěrstev!
Vrrr... Takhle znechucená jsem dlouho nebyla, a to jsem, prosím, furroidní psokočka...

4 Laithé Laithé | Web | 20. dubna 2012 v 16:52 | Reagovat

Někdo by měl ten islám konečně zakázat...
Hehe, a to jsem před půl hodinou nadávala, kde to žijeme. Zlaté Česko!

5 agrrr agrrr | Web | 9. července 2015 v 12:12 | Reagovat

[4]: Islám sám o sobě zlo není horší je to s fanatikama. A fanatici jsou zlo ať už se schovávají za cokoliv. Navíc ženská obřízka vůbec není v Koránu zakotvena, je to výmysl hloupých fanatických mužů.

6 TomkoS TomkoS | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 10:59 | Reagovat

Čekám na nový zajímavý článek na svém blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čtřenáře upozorňuji na to, že jsem dyslektik. Veškeré texty sY sice nechávám kontrolovat, ale stejně se tam nějaké chybI obĚvÝ Klidně mě na danou chybu upozoněte, zlobYt se nebudu. Ale urážením mě si nepomůžete a ještě se samY ztrapníte.
Děkuju. ;-)


Autorem designu i fotky jsem jen a pouze (výjmečně) já. ;-)