Iren touží po elfech III

23. září 2010 v 20:30 | agrrr |  Iren
 
Tak dobře, nikdo jste se kromě jediné osůbky nevyjádřil. Osůbka chtěla brutality a tak budou brutality :-) Máte radost?
Každopádně mi ten příběh začal nějak přerůstat přes hlavu. Nějak si žije vlastním životem. Navíc jsem dostala několik luxusních tipů na mučená a byla by obrovská škoda je nepoužít. Takže se bude mučit, ubližovat a trápit dál. Těch dílů bude asi víc... snad vás to neodradí.... Alekolik jich bude to nevím.
Z důvodu drastičnosti některých scén je to opět 18+ Zbytek má vstup na vlastní nebezpečí... ;-)


Přeji příjemnou zábavu všem :-D



III.
Opět seděla někde v podpalubí. Všude bylo opět šero. "Jak dlouho jsem spala?" Zeptala se Iren, ale okamžitě si vzpomněla, že musí být potichu. Kousla se do jazyku a zmlkla.
"Skoro celou noc a půl dne." Ozvalo se šeptem od protější stěny.

Iren mžourala a snažila se najít toho, kdo na ní mluvil. Nespílal jí jako ta paní ze včera. Tu paní ze včera, ale Iren nemohla najít.
"Děkuju. Kde je ta paní, ze včera. Ta…."
"Taje pryč." Skočila jí do řeči osoba odnaproti. "Odvedly ji nahoru. Nejspíš ji budou mučit a pak ji zabijí. Tebe taky včera mučili, že jo?"

Iren se začervenala. Nejdřív jí šokovala přímost otázky a pak i to, že v podstatě mučená nebyla. Ano musela si přiznat, že se jí to líbilo. Bylo to přece to, po čem vždy toužila. Tak proč není šťastná? Plnily se jí sny? Jen ho ještě přesvědčit, že to co dělá je špatné a předělat ho na dobráka… Sama sobě se v duchu vysmála. Takový blbosti. Ale osoba čekala na její odpověď.
"Ano mučili mě. Nechci o tom mluvit."
Opřela se o stěnu za sebou a dívala se kolem sebe. Pořád tu bylo hodně lidí. Většina spala. Nebo se tak aspoň tvářila. Seděli a pololeželi poopíraní o stěny, sloupy bedny či jedeno druhého. Všechno ženy a děti. "Kde jsou muži?" zeptala se té osoby naproti.

"Nevím, nejspíš na jiné lodi." Osoba na druhé straně se zvedla a došla k Iren. Sedla si vedle ní. "Já jsem Luci. Když elfové přišli, byla jsem těhotná. Teď uvnitř cítím jen prázdno. Nejspíš už mi je všechno jedno, tak promiň, jestli s tebou nesoucítím. Je mi jedno co ti udělaly a je mi jedno, že tu hysterku budou mučit. Stejně si za to může sama. Popravdě bych se šla klidně i podívat. Je mi jedno, co s námi bude." Luci si opřela hlavu o stěnu, jen malá slzička jí stekla po tváři, ale jinak zůstala ledově klidná a vyrovnaná. "Muže nejspíš vezou do pracovních táborů, nebo do lomů. Nevím, proč nás rozdělili. Netuším to. Můžeme jít na prodej do jiného města, mohou už pro nás mít kupce, anebo úplně něco jiného. Nevím, je mi to jedno."

Iren zavřela oči a taky opřela hlavu o stěnu. Už Luci nechtěla poslouchat. Chtěla být zase doma. Probudit se z tohohle snu. Nebo nechtěla? Chtěla víc - toho se tak bála? Iren opět začala těžknout hlava a do hlavy se jí vkrádaly sny.

Křik. Hrozný uši trhající křik. Ozýval se odevšad. Vkrádal se jí do hlavy a nechtěl přestat. Strašné, co takový člověk musí prožívat, aby tak vřískal? Přála si, aby ta hrůza přestala, aby toho člověka někdo umlčel…

Iren se s trhnutím probudila. Opět se propadla do spánku. Jenže teď je vzhůru a ten křik je slyšet pořád! Otočila se na Luci. "Co se to tam nahoře děje? Oni někoho mučí? Bože to je strašný!"
Luci zůstávala stoicky klidná. Jakoby vůbec žádný křik nebyl. "Jo mučej tam tu megeru, se kterou ses včera rafla. Odvedli ji chvíli před tím, než si se probudila, už jsem ti to říkala. Neměla by ses tím tak vzrušovat. Stejně všichni umřem."

Iren se nad tím zamyslela. "Možná je lepší brát věci, tak jak přicházejí. Stejně to, co se stalo, už nezměníme. Je krutý co se ti stalo, ale závidím ti, že s tebou nic nehne. Taky bych to chtěla umět, bejt tak odměřená."
"To je jednoduché." Luci se podívala na Iren. "prostě to všechno ignoruj. Nebo ještě líp. Buď jako oni. Najdi si v tom potěšení. To, že ona křičí, mě říká, že já ještě žiju. Prostě čekej, co bude. Třeba se stane ještě něco zajímavého, prý člověka dokáží mučit hodiny." Luci se usmála a to Iren vyděsilo. Pomyslela si jen, že Luci musí být šílená. Ale nedalo jí, aby nad jejími slovy nepřemýšlela. A čím víc nad tím přemýšlela, tím míň jí ten vřískot vadil.
Asi po hodině pro Iren znovu přišli ti dva elfové aby ji odvedli nahoru.

Venku už bylo opět pozdní odpoledne. Elf, za kterým ji vedly, byl tentokrát na palubě. Seděl na stoličce, v ruce měl pohár s vínem a díval se, jak jiný elf mučí onu ženu. Mučí? - úplně na ten vřískot zapomněla. Iren přišlo divné, proč necítí děs z mučení, proč přeslechla celou dobu trvající vřískot. Nebo že by ho prostě jen propouštěla?

Oba strážní ji dovedli až k "jejímu"elfovi. Opravdu už o něm tak uvažovala? Podle toho jak s ním jednali ostatní, musel být na lodi vysoce postavený. Že-by kapitán?
"Víš, co jí teď dělají?" Zeptal se elf
"Ne. Vy jste kapitánem lodi?" Troufla si Iren. Elf se zasmál. Pozasmáli se i okolo stojící elfové.
"Jo. Záleží na tom? Chceš snad se mnou vyjednávat?" Elf-kapitán se očividně bavil. "Po tom, kdo sem ti nic není, ale chceš vědět, proč ona křičí?"
"Protože ji mučíte." Podívala se Iren na mučenou.
Elf-kapitán byl potěšen "Chceš vědět jak? Co ji nutí tak křičet?"
Iren neodpovídala. Přemýšlela, proč se to kapitánovi tak líbí. Vzrušovalo ho to?

Kapitán se odpovědi nedožadoval. "Támhle v tom kotlíku je žhavý olej. Ten jí lijeme do očí. Oči jsou velmi citlivé, způsobuje ji to nesmírnou bolest. A to i přes to, že je naprosto vyčerpaná po bičování. Samozřejmě, kdybychom jí ten olej lili jen do očí, brzy by zemřela. Velice bolestivé je pokud jí ten olej naleješ do nosu nebo análu. Ale to ještě nebude potřeba. Zatím postačí, když jí to budeme lít na kůži a do očí. Už teď je slepá a jediné co vnímá je její vlastní bolest a tlukot v uších. Někteří preferují jiné druhy bolesti. Třeba zavést zápalnou šňůru do močové trubice. Když pak hračka omrzí, stačí zapálit..." Všichni elfové okolo se hlasitě rozesmáli.

Iren si říkala, že to měl být nejspíš vtip, ale sama ho nepochopila. Stále nemohla odtrhnout oči od mučené, která právě omdlela bolestí. "Proč ji mučíte?" Zeptala se.
Elf se usmíval čím dál víc "Proč ne? Proč se ptáš? Proč nekřičíš, ať jí přestaneme ubližovat?"
Konečně odtrhla oči od mučené a podívala se na elfa "já, já nevím" přiznala se.
Elf-kapitán rozdal nějaké příkazy ve své řeči. Iren litovala, že jim nerozumí. Byla potichu a jen se pozorně dívala co se kolem děje.

Elf, který stál u mučené ženy, ji začal křísit. Dal jí napít nějakétekutiny, po které se začala probouzet. Nejdřív ji pomohl na nohy a potom ji přivázal k hlavnímu stěžni. Ruce kolem stěžně a nohy taky každá zvlášť. Přivázal jí i hlavu, aby s ní nemohla hýbat. Celkově jí svázali tak, že se nemohla pohnout ani o píď. Elf-kapitán vstal a šel k mučené, v ruce si nesl dlouhý ostrý nůž. Iren ho následovala pohledem. Nůž se zabořil do masa a mučená začala křičet bolestí. Iren si vyděšením zakryla uši a pevně zavřela oči. Nikdo jí v tom nebránil. Stejně ten vřískot nemohla zastavit. Proč se jí sakra ten křik teď zaryl pod kůži? Proč ho teď slyší?
Protože už ví? Ví, co jí dělají!

Iren stála se zavřenýma očima a rukama zakrývající sluch. Přišlo jí, že tam stojí snad celé hodiny. Celou Věčnost.
 


Komentáře

1 Já | Web | 23. září 2010 v 21:14 | Reagovat

Muahahahaha....přesně tak a ještě víc....
Ty se mi líbíš....

2 Arcana Arcana | Web | 23. září 2010 v 21:23 | Reagovat

Nikdo jinej? Jakto? Ale tak nic, brutality vítám a teď si to jdu přečíst :D

3 Arcana Arcana | Web | 23. září 2010 v 21:34 | Reagovat

Ohohohó, pěkné pěkné, ale brutalitky, děvče.. málo, snaž se víc! :-D

Super, dovolím si technickou,ve větě ,,Nebo, že by ho prostě jen propouštěla?", bych češtinářky spíše ,,vypouštěla". Ten křik.
Jinak piš dál, je to krátký!

Ps: sakryš, ona je kapitola 2,5...Ups 8-)

4 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 23. září 2010 v 21:44 | Reagovat

Tak děkuji moc. :-)
Ale prosimtě, ani na jeden můj mejl, ze kterého jsem hlasoval, ještě žádný spam nepřišel, takže se nemusíš obávat.. doufám. :-D

Krásnou noc. :-)

5 Labanda © Labanda © | Web | 23. září 2010 v 22:26 | Reagovat

auí to je kruté a né málo :-( kuju moc za pochvaly zlato a já vím, že nechtějí abych smutnila, ale někdy to prostě nejde víš ;-) :-)

6 Pacholíček Pacholíček | 23. září 2010 v 22:55 | Reagovat

No segra klanim se před tebou.Jentak dál a založíme malou knihovnu :D ty budeš psát a já prodávat to je dobrý ne ? :D :-D

7 agrrr agrrr | Web | 24. září 2010 v 13:34 | Reagovat

[6]: tssss by se ti líbilo. Vymysli si vlastní :-P

8 Čalamáda June Čalamáda June | Web | 8. října 2010 v 22:27 | Reagovat

Páni, po dlouhý době mi zase tluče srdce. Proč se do každý povídky tak nesmírně vžiju? Jen tak dááál!!

Tohle je jeden z důvodů, proč mám ráda II.SV.
Chci se pořádně vcítit do bolesti druhých.
Proto jsem četla Laskavé Bohyně. Ta kniha mi tak trochu změnila život.

9 Dragita Dragita | Web | 26. ledna 2011 v 21:43 | Reagovat

drsné, moc se mi to líbí ;-)  :-D  :-D

10 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 3. srpna 2011 v 21:07 | Reagovat

Takže kapitán je sadista, hmmm... Ale jo, čte se to dobře. Jenom zase ty překlepy.

"Je mi jedno co ti udělaly a je mi jedno, že tu hysterku budou mučit." - gramatická chybka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čtřenáře upozorňuji na to, že jsem dyslektik. Veškeré texty sY sice nechávám kontrolovat, ale stejně se tam nějaké chybI obĚvÝ Klidně mě na danou chybu upozoněte, zlobYt se nebudu. Ale urážením mě si nepomůžete a ještě se samY ztrapníte.
Děkuju. ;-)


Autorem designu i fotky jsem jen a pouze (výjmečně) já. ;-)