Deštivý den

30. září 2010 v 20:11 | agrrr |  Mé šílené zápisky
Toto je první z mých deníků. Nebo z alergii na jistou kombinaci slov - jen zápisků.
Jak jsem psala v předešlém příspěvku, je to spíš takový experiment a opravdu mě zajímá, co si o tom myslíte. Prosím pište mi reakce i ty negativní.

A mám pro vás ještě jednu prozbu. Než začnete číst, pusťte si to vide jako zvukovou kulisu a pokud možno v HD.
Mockrát děkuji a přeji příjemné čtení.





Dne 27.9.2010
Cítím se nějak smutně, jsem trochu prokřehlá. To bude tím počasím, Už tři dny v kuse prší, je tma a zima.
Zrovna odešla moje maminka. Byla u mě na návštěvě. Má spousty trápení a potřebovala se vypovídat. Doma je teď spousta problémů, které se těžko řeší. Naštěstí mamka nebydlí moc daleko, jen dvě města a čtyři vesnice. Když nasedne do auta, tak je za dvacet minut u mě.
Jako vždy mě zkritizovala za vedení domácnosti a nechala si udělat kafe. Jako vždy zlobila kocoura tak dlouho až jí pokousal. Jako vždy jsme seděly v kuchyni a ona mi vyprávěla co všechno se doma děje za lapálie. Jako vždy jsme si šly zapálit jednu na balkón - kouřím zásadně jen pod dozorem rodičů a s nimi, jinak ne.
Opravdu jsou všechny její návštěvy tak stejné, tak ritualizované? Asi jo. Asi už jsme na sebe tak zvyklé.

Ale teď už je nejspíš v autě, na cestě domů a mě je tady nějak smutno, nějak studeno.
Jdu směrem
ke koupelně, svlékám si oranžovou mikinu se zvláštním rybounem vepředu. Pod ní mám černé tílko s motivem zamilované žabičky, která trhá lístky kopretiny. I to už je dole. Dnes jsem bez podprsenky. Sundávám si i šedivé strečové třičtvrťáky, kalhotky s motivem žirafy i černo-červené pruhované podkolenky.
Vlezu si do vany a pouštím sprchu. Pákovku otáčím doleva, na červený ukazatel, dokud se kolem neobjeví pára a mě na špičky u nohou nezačne dopadat voda té správné teploty.
Před očima se mi náhle objeví bílá tma a já nic nevidím. Aha, zapomněla jsem si sundat brýle. Sundávám si je tedy z očí a pokládám na pračku. Zatahuji za sebou závěs. Je modrý s motivem vznášejících se bublinek. "Hmm, že by reklamní závěs?" probleskne mi hlavou a já vzpomínám na jedno ze svých zaměstnání. Ze zamyšlení mě vytrhává pohyb dveří. Vykouknu zpoza závěsu a od dveří na mě koukají kocouři. Musejí přeci zkontrolovat svou paničku. A co kdybych tu náhodou měla šunčičku -že?
Do dlaně naberu pár kapek vody a hodím je po nich. Ten větší za hlasitého cupitání tlapek prchá jako o život. Malý, černý,
se jen oklepe a z hlasitého nadávání se pomalu otáčí a se zdviženým ocasem odkráčí.
Stojím ve sprše, mám zavřené oči a užívám si po mě stéká hřejivá voda.
Miluju ten pocit a jsem takhle schopna takhle stát ve sprše dlouho minuty. Mozek naprosto vypne a myšlenky se toulají po jiných světech.

Po několika minutách, a nebo možná i půl hodině, vypínám vodu a nádherně prohřátá vycházím z koupelny. Nasazuji si brýle a beru si velkou bílou osušku, do které se celá zamotávám. Vlasy nechávám volně uschnout. Jdu do ložnice, kde si lehám na velkou postel s kovovým čelem. Na čele jsou obmotána kožená pouta spojená řetězem.
Já si lehám napříč postelí, beru si do ruky velké černé desky a tužku. V deskách nalistuji nepopsané,prázdné stránky a tužkou začínám psát své pocity. Začínám psát o tom jak moc mi je smutno, jak moc se cítím prokřehlá, ale nejspíš to bude tím počasím. Už tři dny prší, je tma a zima.

****
Na balkón dopadají kapky. Zpívají monotónně svou píseň a ta uklidňuje. V ložnici obarvené na žluto-červeno je velká manželská postel. Má kovové čelo a na něm jsou obmotána kožená pouta. Na posteli leží mladá žena omotaná v bílé osušce. Kůži má ještě zrůžovělou z horké vody, přesto je na konec léta nějak bledá. Není divu, když ven moc nechodí. Má mokré blond vlasy. Donedávna nosila rudé, kdo ví proč si změnila barvu. Nikomu to neřekla, ani své matce, která před chvílí odešla.
Žena leží na břiše a osušku má shrnutou tak, že jí začíná být vidět zadeček. Klátí nohama a přitom něco zapisuje do černých desek, plných linkovaných listů.
Po chvíli vstává a jde se podívat na balkón. Otevírá balkónové dveře a ihned přes ní přejede mráz. Mladá žena si přitáhne osušku aby jí nepadala vychází ven. Na balkóně, jí na nohy padají studené dešťové kapky. Oproti sprše jí to přijde dost nepříjemné. Přesto na balkóně zůstává a dívá se do tmy. Ona přemýšlí. Přemýšlí o svém životě, o úspěších, o svém partnerovi, ale i o svých dvou kocourech. Ozve se mňouknutí. Na balkón vykukují dvě kočičí hlavy. Jedna větší, zrzavá a druhá menší, černá, v té tmě téměř neviditelná. Zrzavá hlava opět zamňouká. Kocouři očividně chtějí za svou paničkou, ale do toho fuj-mokrého-deště se jim nechce. Mladá žena se opět zadívá do tmy. Ano i na ně myslí, ale ze všeho nejvíc myslí na svou budoucnost.
Vrací se z balkónu a zavírá za sebou dveře. Dává si přitom pozor aby tam nezůstal ani jeden z kocourů. Jde ke komodě a obléká se. První ji pod ruku padají bílá tanga s červenými srdíčky, bílá krajková podprsenka a modré pruhované podkolenky. Na pruhovaných podkolenkách ulítává už od 14-ti let. Od svého prvního animé. Obléká si bílé tričko s dlouhým rukávem a nakonec džínsy, které už jí jsou o číslo větší. S tím si ale umí poradit. V prvním šuplíku má své oblíbené černo červené kšandy.
Dojde k botníku a obouvá si černé nízké polobotky s přezkou. Z věšáku sundává černou bundu s kapucí. Mobil, klíče peněženku - poschovává po kapsách a než za ní zapadnou dveře poučí kocoury o tom, že mají být hodní. Pak už je jen slyšet zvuk otáčejícího se zámku a kroky směřující dolů po schodech do útrob paneláku.
Vychází ven a do čerstvě umytých vlasů jí padá déšť. Nandá si kapucu, povytáhne kalhoty a vydává se směrem na náměstí, do nočních klubů a restaurací.

O dvě hodiny později přechází po náměstí do jedné z postraních ulic. Ještě jí zbývají tři bary které přicházejí v úvahu. Ale ona si nedělá žádné naděje. Přesto to musí zkusit. Co kdyby.
Přechází silnici a blíží se k malému, přesto ve městě oblíbenému baru. Baru, který je hned vedle státní policejní stanice.
Vejde dovnitř, pozdraví barmanku a rozhlédne se. U druhého stolu sedí partnerova sestřenka. Kývne jí na pozdrav a jde se podívat za roh k hracím automatům. Ani tady nic. Otáčí se tedy na podpatku a odchází z baru. Před barem se zadívá na oblohu, ze které stále prší. Je oranžová od pouličního osvětlení. S pohledem na nebe se zhluboka nadechla a chystá se k další putyce.
Když se ale znovu zadívá před sebe, zjišťuje, že před ní stojí muž. Je o hlavu a půl vyšší než ona. Má úzký dlouhý obličej a rovný nos. Rty jsou plné a rudé. Oči sytě modré, až zářivé. Vlasy jsou černé, husté a mají délku po ramena. Muž má na sobě tmavý, jednoduchý, ale kvalitní oblek. Skvěle padnoucí sako se stojáčkem místo límce. Dlouhé rovné kalhoty a elegantní boty. Usmívá se na ni. "Seš jak vichřice."
Ona se na něj chvíli dívá a pak odpoví. "Hledala jsem Tě."
"Jo tak proto už přes dvě hodiny lítáš po celým městě?"
"Tys mě celou tu dobu sledoval?"
"To jsem nemusel, seš nepřehlédnutelná." Usměje se na ni vlčím úšklebkem. "A nepřehlédnutelně krásná."
Zato ona se na něj mračí. "Proto jsem tě nehledala, i když je pravda, že mi to nesmírně lichotí. To víš, taková pochvala…. A od někoho jak ty…já. Já jen…" Začala blekotat.
Opět ten vlčí úšklebek. "Nějak ses nám do toho zamotala."
Ona se znovu mračí a pokouší se o vážný výraz. "Já si to rozmyslela."
"Ale neříkej."
"Vážně! Jsem si jistá že to tak chci. A ty jsi říkal…"
"Ano říkal." Úsměv se čím dál víc rozšiřuje.
"Takže už to nemůžu změnit? Ty už nechceš?" Kňourá ona.
"To jsem neřekl. Mě to jen těší."
Oči se jí rozšiřují a ona je nadšená. "Takže jo? Můžu? Budu? Uděláš to?"
Muž se zamyšleně chytá za bradu, přičemž se usmívá čím dál víc. "Myslím, že asi jo."
Ona se nadšeně usmívá a muž je tím skutečně pobaven. "Ale tady ne broučku. U tebe doma taky ne. Ten tvůj může přijít každou chvíli domů. Pojď semnou, budeme potřebovat soukromí."

Jsou v nejlepším hotelovém pokoji kousek od náměstí. On sedí na posteli a zubí se na ní. Ona sedí v malém křesílku a je nejistá. Nejistě se i ptá. "Tak co to pro mě bude znamenat?"
"Co tím myslíš?" Na tváři má nechápající výraz.
"No všechny ty věci okolo a tak. Však víš" Je ještě nejistější.
"Jako třeba?"Narovná záda a dá ruce křížem. Čeká co z ní zas vypadne za otázku.
Mladá žena se zhluboka nadechuje a vyhrkne: "Budu moct jíst?"
"Ale jistě, jen se ti bude obtížněji trávit. A některá jídla se pro tebe stanou nestravitelná. To ti tělo řekne samo. Uvidíš."
"A co slunce?"
"Rozhodně by sis konečně měla pořídit sluneční brýle a opalovací krém."
"A jak je to s tím spaním ve dne v…"
Přerušil ji. "Já osobně dávám přednost posteli s vysokou a měkoučkou matrací. Jsem sice trošičku citlivější na světlo, ale hustý závěs to vyřeší. A radši spím v noci. Nechápu ten mýtus. I když v kryptách je klídek a tichoučko. A v parných létech i příjemný chládek. Takže myslím, že záleží jen na tobě. Taky hodně záleží na tom jak ty sama se s tím srovnáš, jaké máš předpoklady a jak se budeš vyvíjet. Tak je to i s potřebou krve. Ostatně sama přece ráda píšeš rádoby příběhy o upírech. Už bys mohla mít nějaké teorie-ne? Já osobně rád Kulhánka, i když s upírama byl úplně mimo. Tak máš ještě nějaké otázky?"
Mladá žena pátrá v paměti. "Jo! Jak je to s tím česnekem?"
Pokojem se táhl pomalý, dlouhý povzdech. "Bože holka! Nemáš ty náhodou hotelovku? Neučili vás tam náhodou, že česnek ředí krev? Že obsahuje hůře stravitelné látky? Ano! Česnek pro nás je smrtelný. Ber to jako těžkou alergii. Musíš pro to mít genetické předpoklady. Už teď by ti mělo být po česneku blbě."
Chvíli je ticho. Jenom déšť dopadá na okno. Po chvíli se ona zvedá, jde k němu a sedá si po jeho pravém boku. " Tak jo. Jdeme na to."
"To je na tobě." Říká ji tiše a přitom objímá.
Jemně ji líbá na krk, pak jej stiskne zuby a ty se boří
do kůže. Do hrdla mu proudí její teplá krev. Polyká ji plnými doušky a mladá žena mu zatím slábne v náručí. Její srdce už se téměř zastavilo. Teď ona musí pozřít jeho krev dokud není mrtvá, ne úplně. Sám si nehtem rozřezává zápěstí a nechává svou krev stékat do
jejích úst. Chvíli ji tak nechá ležet, na pokraji života a smrti. Pak odchází ke skříni, vedle ní je postaven chladící box.
Z něj vytahuje několik balíčků krevní plazmy. Balíčky odnáší k bezvědomé ženě.

O několik hodin později se žena probírá. Je zesláblá, zmožená a dezorientovaná. Až když vidí muže sedícího vedle ní, uvědomuje si co se stalo a kde je. Muž ji hladí ve vlasech a starostlivě ji pozoruje. Usmívá se na ni a ona mu úsměv vrací..
"Už je pozdě odvedu tě domů." opatrně jí pomáhá vstát.
"To je dobrý, můžu jít sama."
"Ne, nemůžeš. Jsi zesláblá a nemusela bys dojít v pořádku. Mohla bys zůstat tady se mnou, ale ten tvůj by se zbláznil strachy. Já na jeho místě ano." Nenechal se odbít a pomáhá ji ke dveřím. Vede ji přitom, jako by byla opilá.

Oba stojí před hlavními dveřmi od bytu. Muž se dívá na mladou ženu. Prohlíží si ji a sleduje jak se snaží nabrat síly, než vejde domů. Tam už jí jistě očekává její partner.
Ještě jednou ji hladí ve vlasech a líbá na čelo. Poodchází o pár kroků dál a čeká až ona vejde do bytu. Pak pomalu odchází.
Za ženou zapadly dveře a teď je doma. Vedle jejího růžového favorita s bílím košíkem stojí partnerovo černé, trackingové kolo za osm tisíc.
Takže její drahá polovička už je doma. "Ahoj miláčku, už jsi doma? Nemohla jsem usnout, tak jsem se šla na chvíli projít V kolik si přišel?" Zatím co mluví sundává si bundu a boty. O nohy se jí otírají kocouři. Oba vrní a předhánějí se kdo dostane první pohlazení.
"Ahoj prdelko." Ozývá se od počítače. "Přišel jsem před chvilkou. To je dost, že taky někdy vylezeš někam ven, kde jsi byla? Někde v Hospodě? "
Jako první ji padá na jazyk odpověď ne. Pak si vzpomněla ale na Adélu, partnerovu sestřenku. "Chtěla jsem na chvíli do Harleje, ale bylo tam narváno, tak jsem se byla jen tak projít. Potkala jsem, ale Adélu. Zase tam chlastala hromadou pankáčů." Dál pokračuje ve svlékání a své svršky přehazuje přez kola.
"Jo? A co?... Miláčku povíš mi to potom,. Já tady teď bitkařím." Volá partner stále od počítače.
"Dobře." Odpovídá ona jemu a vchází do koupelny. Tentokrát se ale ve sprše moc nezdržuje. Je k smrti unavená. Sundává brýle a pouští teplou vodu. Hlavně vyčistit zuby a odstranit tu pachuť z pusy.
Vylézá z vany a nasazuje si brýle. Osušku si zapomněla v ložnici a tak kráčí přes celý byt nahá a všude za sebou zhasíná. Z postele si bere bílou osušku a otírá si z těla kapky vody. Když vidí černé desky opět se zabaluje do osušky a sedá si na postel do tureckého sedu. Desky si bere do klína a ruka uchopí oblíbenou tužku. Rozmáchlým písmem zapisuje věty do prázdných řádků.

***

Bolí mě záda z toho, jak jsem nad těmi deskami přihnutá. Zavírám popsané stránky a odkládám tužku. Brýle schovávám do tmavohnědého pouzdra. Vše pokládám na zem vedle postel. Vedle své hlavy, aby to vše bylo při ruce. Natahuji nohy, které jsou odkrvené, jak byly pode mnou zkřížené. Mám pocit, jako by po nich zmateně přebíhalo celé mraveniště. Osušku odhazuji na sušák a přikrývám se peřinou v tmavomodrém povlečení.
Ospale se dívám na mobil kolik je hodin. Je skoro půl čtvrté ráno. Zhasínám světlo za čelem postele a peřinu si přitahuji až ke krku. Oči mám zavřené a cítím jak mi to přestává myslet, Přesto si pro jistotu přejíždím jazykem přes zuby.

Děkuji všem co dočetli a nechají komentář
 


Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 30. září 2010 v 20:35 | Reagovat

Hezké. ;-) Jako chlapa mně však zaujala zejména ta pasáž o přípravě na koupání. ;-)( To jsem holt my chlapi ;-)  :D No, a jako kočičáře mně pochopitelně zaujaly ty pasáže o kočkách. ;-)

2 The The | Web | 30. září 2010 v 21:04 | Reagovat

Drabble je krátká povídka o sto slovech, kterou tvoříš na zadaná slova. Většinou je jich pět, Jasmína ale zadala tři.
Myslím, že mám v nějakých minulých dílkách odkaz na to, co to přesně je..ale v angličtině. V češtině se to nějak nikde nevysvětluje :-D

Tak já dočetla a popravdě se mi to moc líbí. Tvoje zásoba je taky moc dobrá. Moje je úměrná k mému věku. No co, to se zlepší (snad.)
Prostě..se mi to líbí (Já nikdy neuměla psát názorový komentáře. Sakrafix. No hlavně, že je mi rozumět. :-D)

3 The The | Web | 30. září 2010 v 21:21 | Reagovat

A víš, že by mě docela zajímalo..na kolik vypadám svým stylem psaní?
Nemusíš mi odpovídat na blog, sem to klidně stačí :)
Tedy, jestli se to dá nějak určit. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela..

4 agrrr agrrr | Web | 30. září 2010 v 21:30 | Reagovat

[3]: chvílema na 17 a chvílema na 25 záleží na tom co zrovna čtu. Třeba rakovina mi už přišla docela vyzrálá...
Kdyby tam nebyly věci jako tkaničková popelka a podobně tak už ti věřím i plnoletost. Jenže ses prozradila ;-) Ale ber to jen jako můj naprosto neodborný  a nedůležitý názor, jen podle dojmu povídek. ;-)

5 Paní Yasuo Paní Yasuo | Web | 30. září 2010 v 21:33 | Reagovat

Přesně tak. Mlok by však řekl něco jiného.

6 Arcana Arcana | Web | 30. září 2010 v 21:34 | Reagovat

Už si nepamatuju ten úvodní článek, ale tohle je rozhodně super  :-D
Pročpa vlastně experiment? Kvůli tématu nebo stylu psaní?

Ps: video poslechnuto a očíhnuto v kvalitě 1080, to by mohlo stačit ;-)  :-D

7 agrrr agrrr | Web | 30. září 2010 v 21:37 | Reagovat

[6]: Děkuji.
Experiment kvůli stylu, kvůli deníkové formě, kvůli tomu, že to bude mít nepravidelná pokračování a kvůli té kulise. Hlavně experiment protože čekám na reakce.(i ty záporné  ráda uvidím) (Liter mě těžce ignoruje...)

8 Paní Yasuo Paní Yasuo | Web | 30. září 2010 v 21:40 | Reagovat

Mlok je opakem plcha.

9 Sikar Sikar | Web | 30. září 2010 v 23:36 | Reagovat

[8]: místo žabomyších válem plchomločí? A co na to Karel Čapek?

10 Labanda © Labanda © | Web | 30. září 2010 v 23:46 | Reagovat

fíha úžas moc pěkně napsné to určto dej na literu ;-) :-) ;-)

11 Labanda © Labanda © | Web | 30. září 2010 v 23:52 | Reagovat

http://www.piste-povidky.cz/ ;-)  :-) můžeš aj vyhrát klído tam bo ti můžou vydat knížku tam jsem také ;-) :-)

12 Labanda © Labanda © | Web | 30. září 2010 v 23:54 | Reagovat

děkuji a zkus i ten portál tam je víc lidí co komentují ;-) :-)

13 Labanda © Labanda © | Web | 1. října 2010 v 1:13 | Reagovat

nz ;-):-)

14 Labanda © Labanda © | Web | 1. října 2010 v 13:52 | Reagovat

nedočetla dočtu bo musím do Chebu do lékarny je pátek, takže u nás je zavřeno :-(

15 Labanda © Labanda © | Web | 1. října 2010 v 13:53 | Reagovat

děkuji za pochvaly a mě chybí aj ty problémy co maminka není :-(

16 GUGA GUGA | Web | 1. října 2010 v 14:31 | Reagovat

hmm.. ja viem.. ale už ma štvu, zodporňujem mi to blog! a si už 10000000 krát napísali reklmu mimo rubrika.. mňa to se*ie

17 GUGA GUGA | Web | 1. října 2010 v 14:37 | Reagovat

okey, myslím že to nie je zlý nápad.. nechám si to moderovať

18 Labanda © Labanda © | Web | 1. října 2010 v 14:50 | Reagovat

jáj to jsem četla mám dost jsem myslila že je to něco nového lol mno jo bloncka, tak si jí budeme nosit navzájem ;-) ale já už pár mrtviček měla teda náběh a dokonce jsem byla aj 20min v nepohybu fuj to je hnusnej pocit brrrr

19 Neela-hime Neela-hime | Web | 1. října 2010 v 21:14 | Reagovat

Bezva, já se tu psala s kilometrovým komentářem a pak si to škrtnu. Omlouvám se, ale vyjádřím se stručně - sakra -.- a to se mi tak hezky vedlo...
Také bych chtěla nějakého kočičáka. Černého. Alespoň jednoho mrňavého :) Máma nerada kočky - slabé slovo.
Část "sprchy" mi připomněla, že tam také budu muset jít a hodinu stát pod tekoucí vodou.
(Mimochodem, ten déšť je úžasný. Jen si to pustit a zaposlouchat se do toho...)

Mmm, do Anglie proto, že mám ráda angličtinu a také chci vidět památky v Londýně a... Všeobecně mě to tam láká - samozřejmě, Japonsko také, ale žít tam si asi nedokážu tak docela představit :)
Mmm, znám já nějakého Shina? Asi ne :D Ale bělovalsí jsou hezcí ^^ Ale pořád si stojím za jménem Ren :D
Hmm, já to také nepřiznám. tedy, přiznám, ale ne každému. Ani má nejlepší kamarádka to neví, jelikož... No, to je vlastně jedno. neví to. ^^
Mimochodem, mangu čtu také s anglickými. Ne všechny mangy jsou přeložené a tak mi nic jiného nezbývá. Těch tránek mám hodně, záleží také na tom, co sháníš, nebo tak ^^

20 Já | Web | 1. října 2010 v 23:24 | Reagovat

Naprosto kouzelné...úžasný příběh, dokonalá zvuková kulisa...teď ještě ta tmaokolo, hluboká noc...

21 Labanda © Labanda © | Web | 2. října 2010 v 0:13 | Reagovat

jů ty jsi zlato klído pído ;-) s velkou radostí :-) vážně zlato ;-) :-) já usn ula víš, a s čímpak by měl být? v jakých barvách? atd? chci se zeptat s čímpak bys ho chtěla a v jakých barvách, hnedky zítra se klído do něj pustím ;-) já spím celé odpoledne to jde ;-) :-)

22 Labanda © Labanda © | Web | 2. října 2010 v 4:38 | Reagovat

zlato klikni na web pls já zapomněla na cosi promin, ale už to tam máš ;-)a ej že tys ještě ani nepísla co na diplík vid? zlobíš a nepřipomeneš se!!! ;-)

23 Bifidus Bifidus | Web | 2. října 2010 v 8:27 | Reagovat

Já jsem tedy anime Poslední vládce větru neviděl, takže ho hodnotit jaksi nemůžu no :)

24 Labanda © Labanda © | Web | 2. října 2010 v 14:26 | Reagovat

zlato to dělá jeden super program a né já ;-) kdybych to dělala já obrázek po obrázku, jen ty obrázky jsem pozměnila filtrama ale ty přechody a písmo už vytvořil program já bych věděla jak na to, ale nebylo by to tak úhledně rovné a text by určo chvílema skákal trochem mimo :-D a co ten design? chceš ho tedy? a s čím by měl být? ju a nezlob se ale zařadila jsem tě do scého žebříčku talentmánii na blogu ;-) :-D

25 •MiNiLaDý°PaťUšQá• •MiNiLaDý°PaťUšQá• | Web | 2. října 2010 v 15:54 | Reagovat

pekný layout :))

26 neros-san neros-san | 2. října 2010 v 18:59 | Reagovat

Jo... Mohl bych se tě zeptat kde začít... ale já to neudělám.

Někoho mi připomínáš... až děsivě.

Vážně si myslíš, že Kulhánek je mimo? Ve Vládcích strachu i v Nočním klubu? Vampire z Cesty krve, ani pár zmínek z Divokých a zlých nepočítám. Ale o upíry mi ani tak moc nejde... já... che...
O tom někdy jindy.

Líbí se mi přechody z ich do er formy. Jak píše Tobiáš v Nočním klubu: "Je fajn o sobě psát ve třetí osobě- člověk nemusí být zbytečně skromný." Líbí se mi příběh (nemám rád upíroviny- jen tvoje (teď už) a Kulhánkovy). Líbí se mi tvůj styl.
Akorát nechápu deníkovou formu. Deník se většinou píše z pohledu zapisovatele. Pravdou ovšem je, že pokud je toto začátek série povídek a každá bude začínat datem, vyzní to docela jinak.
Chci tím říct, že jedno datum deník nedělá. Ale doufám, že tvá maličkost tohle dílo dodělá.
Opravdu... musím poděkovat Sikarovi za to, že dělá už třetí sérii Únosu Ého a že se s ním bavíš o Kulhánkovi... jinak bych se sem asi nikdy nedostal a nerozšířil bych seznam svých oblíbených blogů :)

27 agrrr agrrr | 2. října 2010 v 20:15 | Reagovat

[26]: ano jeden zápis deník nedělá. ale každý deník, nějakým zápisem začíná... ooo všwmocný pan Kulhánek je podle mě jedne z nejluxusnějších spisovatelů, ale to že se plete neříkám já, tom řílá ten upír ;-)
dílo je pokusem, a až podle rakcí se uvidí jak se bude dál vyvíjet... děkuji že čteš. vážím si toho a doufám že v budocnu nezklamu.

28 neros-san neros-san | 2. října 2010 v 22:29 | Reagovat

[27]: Ano, pan Spisovatel Jiří Kulhánek je fakt "divnej pavouk" a snad proto mne ovlivnil v mé tvorbě snad nejvíce ze všech mých oblíbených autorů (ačkoli musím uznat, že do Oblíbených autorů řadím Jiřího Kulhánka... pak se zapřemýšlím a pak teprve si vzpomenu na Sergeje Lukjaněnka).
Myšlenky postav o nějaké problematice(zvláště důležité pro děj) obvykle reflektují myšlenky autora. Ano, jen z tohoto pocitu jsem vyvodil, že upírovy myšlenky patří i tobě.
Dílo by se mělo dál vyvíjet... a pokud zklameš, nebudu to brát na vědomí, dokud se to nestane trendem :)
Zní to trochu, jako by tě to mělo varovat... ale kdo ví...

29 Labanda © Labanda © | Web | 3. října 2010 v 4:03 | Reagovat

tak doufám, že líbí, to oko nahoře v menu je záhlaví máš zaplou propagaci ;-) to je to malé okénko kde se ti mění ikonky blogů, takhle se ty zase objevuješ různě na blocích ;-) a zlato menu máš ve volném boxu, tak že rubriky si normálně tvoříš dál, akorát do menu to dáš do toho volnýho menu boxu odkazem, jak napíšeš článek, najedeš si u nadpisu na tu rubriku a (kde se ti ukážou posobě jdoucí články a taky b udeš mít rubrika a jméno takže okopíruješ nahoře ve vyhledávači ten odkaz (v něm uvidíš rubrika a jméno rubriky) a do toho boxu to potom dáváš odkazem, věřím, že odkaz do článku dát umíš a to je stejné ;-) a text zvolíš umístit na prostředek a úplně tak stejně tam přidáváš i oblíbené stránky, doufám, že to snad pochopíš kdyby ne tak na dotazy ráda odpovim, jen dneska budu v práci, a taky ti můžu design změnit, nwm jestli se ti bude alespoň trošku líbit ;-) :-) doufám že ano snažila jsem se čerpat z tvých příběhů aby se to sem k nim ladilo tak snad trefa ;-) kdyby ne písni změnim ti ho po práci ti udělám nový ;-) :-)

30 Labanda © Labanda © | Web | 3. října 2010 v 4:56 | Reagovat

jo qa zlato archiv a aktual. články máš dole na konci stránky ju ;-) :-)

31 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 3. října 2010 v 16:51 | Reagovat

Velmi depresivní ale skvělá změna desingu.
A tvůj styl psaní se mi velmi líbí... Zápisky budou i další, pokud je tento první? Těším se, velmi! :-)

32 agrrr agrrr | Web | 3. října 2010 v 17:01 | Reagovat

[29]: Labando jsi genius. Povedlo se naprosto výstižně!

[31]: Děkuji. I když osobně to za depresivní nepovažuji ani náhodou. Je to přesně to co v tom člověk (po případě stvoření)chce vidět. ;-) Tudíž pro každého něco jiného

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Čtřenáře upozorňuji na to, že jsem dyslektik. Veškeré texty sY sice nechávám kontrolovat, ale stejně se tam nějaké chybI obĚvÝ Klidně mě na danou chybu upozoněte, zlobYt se nebudu. Ale urážením mě si nepomůžete a ještě se samY ztrapníte.
Děkuju. ;-)


Autorem designu i fotky jsem jen a pouze (výjmečně) já. ;-)