Září 2010

Deštivý den

30. září 2010 v 20:11 | agrrr |  Mé šílené zápisky
Toto je první z mých deníků. Nebo z alergii na jistou kombinaci slov - jen zápisků.
Jak jsem psala v předešlém příspěvku, je to spíš takový experiment a opravdu mě zajímá, co si o tom myslíte. Prosím pište mi reakce i ty negativní.

Iren touží po elfech V

28. září 2010 v 16:16 | agrrr |  Iren
Musím se omluvit za to, jak kraťoučký je tenhle díl. Ono ne že by nebylo o čem psát, ale nějak se to nehodí.
No uznejte sami. nezaslouží si chlapci vlastní kapitolku?
abych nezapomněla 18+

Iren touží po elfech IV

25. září 2010 v 0:15 | agrrr |  Iren
Chtěli jste víc mučení? Chtěli jste větší zrůdnosti? Máte to mít a to ještě nevíte co příjde
doufám, že se těšíte co se z toho vyklube


Jáhahahahahahah muhahahahahaha hahahahah hahah ah ehm ehm chrm chrm chrchly chrchly kuck kuck kuck kuck. (To nic, jen autorce začíná definitivně harašit ve věži....)

Ehm.... (...přiškrcený stydlivý až pištivý hlas...) víte jak jsem posledně psala, že si to žije vlastním životem? Tak ode dneška 18+ ...napořád

Kap kap kap kape mi na maják :-)

24. září 2010 v 7:01 | agrrr |  Keci v kleci
Spadla kapka
udělala pár kroužků
přitom párkrát žbluňkla
a už se nikdy nevynořila.
Zůstaly jen kroužky
na hladině zvlněné
pod hladinou zpěněné 
myšlenky ničí.

Odkud asi spadla
kapka modravá
padala hluboko,
dlouze snad v mlze.
Nejspíš spadla z listů
nebo z oblohy
ale už dopadla-do vody.

Už kapka není
splynula se s vodou studenou
už se nikdy nevinoří
ani tady ani v moři.
Umřela už dočista -
rozsublimovala se.

Jaká je asi cesta kapky?

Pokud se Vám zdá že se to nerýmuje tak je to v pořádku. Chyba není na vašem přijímači ;-)

Iren touží po elfech III

23. září 2010 v 20:30 | agrrr |  Iren
 
Tak dobře, nikdo jste se kromě jediné osůbky nevyjádřil. Osůbka chtěla brutality a tak budou brutality :-) Máte radost?
Každopádně mi ten příběh začal nějak přerůstat přes hlavu. Nějak si žije vlastním životem. Navíc jsem dostala několik luxusních tipů na mučená a byla by obrovská škoda je nepoužít. Takže se bude mučit, ubližovat a trápit dál. Těch dílů bude asi víc... snad vás to neodradí.... Alekolik jich bude to nevím.
Z důvodu drastičnosti některých scén je to opět 18+ Zbytek má vstup na vlastní nebezpečí... ;-)


Přeji příjemnou zábavu všem :-D


Ženy v Islámu - obřízka

23. září 2010 v 20:15 | agrrr |  Keci v kleci
Tak jsem si procházela složku, kde jsem měla pracovní podklady z minulé práce a našla jsem pár zajímavých věcí. (ono je podle mě zajímavé vše - vibrátory, vakuové pumpy, kolíky,kroužky, elektrika....) ale tohle téma není úplně pracovní a mohlo by to zajímat všechny.

Doufám, že pochopíte, když tentokrát obrázek nepřidám....

Iren touží po elfech II

19. září 2010 v 23:33 | agrrr |  Iren
Původně tento příběh měl mít jen dvě části, ale malinko jsem se rozepsala, takže bude mít tři...
A jelikož jsem se rozepsala trošičku víc tak prosím pozorně čtete červený odstavec!

Následující text obsahuje sexuálně explicitní slovní materiály, které by někoho mohly pohoršovat a jsou určeny výhradně pro osoby starší 18 let (21, kde je to vyžadováno zákonem). Pokračováním ve čtení souhlasíte bezvýhradně s tím, že: sexuálně orientované materiály zde obsažené slouží výhradně pro vaši osobní potřebu, v soukromí, neurážejí vás, nepohoršují a že ve čtení pokračujete naprosto dobrovolně. Rovněž souhlasíte s tím, že neumožníte přístup ke zde zveřejněným textům osobám mladším osmnácti let. V případě, že se dostanete do rozporu s některým z výše uvedených pravidel, tuto stránku prosíme, opusťte. Veškeré obrazové a textové materiály obsažené na tomto blogu jsou zároveň chráněny autorským zákonem. Jakékoli šíření části obsahu blogu bez předchozího písemného souhlasu provozovatele blogu je považováno za porušení autorských práv a bude postupováno dle platných právních předpisů. :-) Přeji hezké čtení.


II.
Všude byla tma. Z dálky slyšela zvuky a hlasy. Slyšela nějaké praskání, kroky kolem ní po dřevěné podlaze. Slyšela šplouchat vodu. Někde v dálce slyšela vzlykat ženy a plakat děti. Pokusila se otevřít oči, chvíli mžourala a zaostřila, ale všude bylo šero. Uvědomila si, že vzlykot není ani zdaleka v dálce, je hned vedle ní. Ale všichni vzlykají tak tiše, jako by se báli i dýchat. Až teď si uvědomila, že se vše houpe. "My jsme na lodi?" Vyjekla překvapeně. Všechny oči se na ní vyděšeně podívaly. V té tmě a plny strachu vypadaly spíš jak krysí než jako lidské oči.
"Zbláznila si se?! Pro boha buď zticha! Nebo přijdou a potrestají nás!" Spustila na ni ve vzteku, ale pološeptem jedna žena.

Iren byla zmatená a matně si snažila vzpomenout, co se vlastně stalo a jak se sem dostala. Pak jí to došlo. "Elfové? My jsme na jedné z elfských lodí? Neuvěřitelný!"
Ženská se na ni opět utrhla. "Seš normální?! Drž už tu svoji hubu! Však vono na tebe taky dojde, krasotinko. Si nemysli. Ale přestaň kurva už zavařovat i nám ostatním. Dokážeš pochopit, že jestli tu nebude ticho, přijdou a někoho z nás klidně i zabijou?!"
"Ticho!" ozvalo se odněkud ze shora.

Žena si uvědomila, že mluvila mnohem hlasitěji, než je zdrávo. Sklopila hlavu a už ani nemukla. Oči však dál zarývala do Iren.

Když už byla v podpalubí úplná tma, otevřely se dveře a dovnitř vešli dva elfové. Opět Iren žasla nad tím, jak jsou elfové krásní a přitom mužní. Ale ani jeden z nich nebyl ten, kterého potkala ve své vesnici. Iren se rozpomněla na vesnici. Co se tam asi stalo? Moc si toho nepamatuje. Jestlipak někdo přežil? Postaví vesnici znovu? Uvidí ji ještě někdy?

Mezitím oba elfové došli až k ní. Oba vysocí, oba černé vlasy. Prý všichni elfové mají černé vlasy.
"Zvedej se!" přikázal jeden z nich. "No tak dělej!" než se Iren stihla pohnout, ten druhý ji chytil za vlasy a vytáhl ji silou na nohy. Stále držejíc ji za vlasy, s ní smýknul ke dveřím. "Jdeme!" procedil ten druhý mezi zuby a dál ji popostrkával ke dveřím.

Procházeli lodí jako nějakým labyrintem, až ji nakonec zpola dostrkali a zpola dovlekli k jedné z kajut. Ten vyšší otevřel dveře a vešel s ní dovnitř. Řekl několik slov, v jazyce, kterému nerozuměla, elfovi stojícímu k nim zády. Postrčil jí před sebe a čekal, dokud zády stojící elf něco neodpověděl. Pak odešel a zavřel za sebou dveře.

Elf stojící zády se otočil. Byl to ten z vesnice. Iren hrůzou zatajila dech. Nevěděla, co má dělat, co čekat.
Elf se na ni usmál, a Iren mimoděk úsměv opětovala. Elfovi se rozšířili zorničky, vypadal nadšeně. "Musím, přiznat, že už velmi dlouho, jsem nenarazil na tak rozkošnou tvářičku jako je ta tvoje." Usmál se vlčím úšklebkem, až jí zatrnulo.

Bála se, nesmírně se bála, netoužila po něm. Netoužila už po žádném z nich. Chtěla se jen vrátit domů. Chtěla, aby všechno bylo jako dřív.
Elf se k ní blížil, ale strachy se nedokázala pohnout, nedokázala jakkoliv odporovat. Prostě jen stála a zírala na muže před sebou. Cítila, jak jeho ruce dopadají na její boky, jak ji svléká pohledem, jak oddychuje.

"Nee! Nechte mě být!" vyjekla Iren a vymanila se z jeho sevření a snažila se utéct. Elf jí ale chytil a jako nic s ní praštil do postele. "Jsme na lodi! Nemáš kam utéct!" Elf se smál. Bylo vidět, jak náramně se baví. Iren začala ječet, snažila se vymotat z postele a utéct. On ji ale přirazil ke dveřím a z poza-opasku vytáhl nůž. Stále se na Iren usmíval a ruka s nožem
se blížila k jejímu hrdlu. Iren zavřela oči. Myslela, že je to konec. Jenže nůž se jí do hrdla nezaryl. Otevřela oči a uvědomila si, že jí tím nožem páře oblečení. Šaty rozerval mezi prsy a roztrhl je až do pasu. Iren se chtěla bránit. Snažila se jeho ruce zadržet, ale jenom si poranila ruce o nuž. Nedokázala elfa odstrčit a nedokázala se mu ani vymanit. Přitiskl ji ke dveřím ještě těsněji a jednou rukou jí držel obě ruce nad hlavou, nůž odhodil a druhou rukou mačkal její prsa. Jeho dech ztěžknul, jazykem jí přejel po krku a pak ji políbil. Byl to vnucený a násilný polibek. Iren ho kousla a na rtu se mu objevila krůpěj krve. Rukou si ji otřel a podíval se na Iren. Opět ten úsměv, ten ji děsil ze všeho nejvíc. Uhodil ji. Uhodil jí dlaní do tváře a pak znova. Odhodil ji přes půlku kajuty a šel za ní. Chytili za vlasy a donutil ji vstát. Slyšela jeho vzrušený dech přímo u ucha. Jeho hlas byl roztřesený "Budeš prosit, abych nepřestával."

Strhnul z ní šaty a rukou ji chytil na zátylku. Znova si prohlédl její tělo a pak ji donutil ohnout se přes stůl. Slyšela šustot oblečení. Slyšela, jak se jeho dech zrychlil a prohloubil. Cítila, jak jí rukou přejel od vnitřní strany stehen až k zadečku. Byla k smrti vyděšená, ale nedokázala ani pípnout. Očekávala, co se bude dít.
Prsty jí přejel přes chloupky. Cítila jeho prsty, jak se jí jemně dotýkají. Na chvíli přestal a pak cítila, jak se něco velkého snaží dostat do jejího těla. Svým penisem se dobýval dovnitř a ji to bolelo. Vzlykala, ale Elf nebral žádné ohledy. Jakmile se celá jeho chlouba dostala dovnitř, začal pomalu a rytmicky přirážet.
Iren plakala. Snažila se potichu, ale bylo to bolestivé. Nebo se jí to snad tak líbilo? Čím hlasitěji vzlykala tím rychleji a tvrději přirážel. Přestal jí tlačit na zátylek a oběma rukama ji chytil za zadeček. Přírazy přitvrdily a Iren začala prosit o slitování, prosti ať přestane. Líbilo se mu, jak prosila. Zvedl ji ze stolu, aby se narovnala, přitiskl k sobě, držel ji za boky a za prsa a vzdychal jí do ucha. Nakonec zaryl prsty hlouběji do její kůže. Několik pomalých, hlubokých přírazů a hlasitých stenů do jejího ucha.

Pohrdavě se zasmál. "Netušil jsem, že bys mohla být ještě nevinná. Dívky v tvém věku už dávno nebývají. Ani nevíš, jak moc si mě potěšila. Možná tě nechám ještě chvíli žít." Odstrčil jí od sebe. Upravil si zpět oblečení a napil se z poháru, který zůstal stát na stole.

Iren si k sobě přitiskla potrhané oblečení a z očí se jí řinuly slzy. Někde hluboko uvnitř si sama sobě musela přiznat, že se jí to líbilo, ale tuhle myšlenku ihned zapudila jako nepřípustnou.
Elf vyšel před kajutu a zvolal nějaké rozkazy, pak se vrátil k Iren a vystrčil ji ven. Tam se ji ihned obstoupili dva elfové, stejní, kteří ji přivedli, a vedly spět někam dolů, do útrob lodi. Oba si ji polonahou prohlíželi a komentovali vlastním, pro ni neznáním jazykem.

Pokračování příště:-)

Sen jako z říše divů

17. září 2010 v 22:42 | agrrr |  Témata týdne a jiné projekty
Tak mě napadla další myšlenka na téma týdne. A to díky filmečku, který jsem před chvílí dokoukala. Jedná se o Alenku v říší divů. A popravdě jsem docela zklamaná. Především proto, že je to další film o tom "jdi a změň svůj život!" Mnohem radši mám tu kreslenu Alenku od Disnyho. Je to ta hodně bláznivá, jak tam kočka Šklíba mizí a ukazuje se po proužkách na kožichu a spívá při tom"..... kráčmer se ukráčel, a ten kráčmer jsem já....."

A teď ta hlavní myšlenka.... Taky se vám o takové říši divů někdy zdálo? Takovém bláznivém světě, že to snad musela být pravda? Tak bláznivý a nádherný, že na něj nezapomenete? Tomu, kdo četl můj předchozí příspěvek, je naprosto jasné, že mě ano. Ale několik let do zpátky se mi zdál skutečně sen, kdy jsem prošla zrcadlem do jiného světa. Jako Alenka v říši za zrcadlem (to je úplně jiná pohádka, pro vysvětlenou) naštěstí se v tom světě nemluvilo po zpátku a ani tam nebyla obrácená jména. Ale všechno tam bylo zelené, všude byly zelené kopečky a v dohledu byl jen jede obrovytánská strom. Upozorňuju, že byl obrovytánský. A obrovitánský byl jen proto, že větší slovo už mě nenapadá. Spoustu z vás teď určitě napadlo, že když ten strom byl tako brovský, určitě v něm žili nějaké víly nebo jiná stvoření. I já si to myslela a tak jsem ke stromu hned utíkala.... ale nebylo v něm nic. Byl to úplně obyčejný strom... až na to, že byl OBROVITÁNSKÝ. Byl u cesty. Tedy vlastně u rozcestí. do-leva a do-prava..... nevím co bylo vlevo... já vím jen, že jsem šla doprava. Všude byly zelené pláně, kopečky a pahorky. Tráva měla výšku golfového trávníku, ale nikde nebyl žádný dobytek, který by ji spásal. Jen ta tráva. V podstatě, se v tom snu vůbec nic nedělo (skoro). Vím, že celou dobu jsem se jen tak procházela, a divila jsem se tomu, proč je všechno tak divné. Potkala jsem obra, ale i trola, před kterým, jsem se schovávala v trávě (ano v té nizoučké udržované trávě). Taky tam byl lesík. Ve vochomurkách a v pařezech žily víly a takoví ti elfíci. Jenže ti byli agresivní a napadli mě. Nakonec jsem před nimi musela utéct. Ten les sám o sobě byl taky divný. Přesouval se. Stromy měnily místa, aby byli co nejlíp na sluníčku a přetlačovali se tak o ty nejlepší fleky. Ale nikdy jsem je neviděla přímo. Když sjem se na ně podívala, všichni se zastavili, jak kdyby hráli cukr-káva. Psssch pokrytci, si jako myslej, že jsem si jich nevšimla? Nakonec tam i keříky a ostružiní hrálo na babu... ale tak abych o tom nevěděla... fakt vtipný. Taky jsem procházela městem, kde všichni byli jen v zeleno-žlutém oblečení. Jiná barva v dohledu nebyla. Zajímavé ale je, že říkám všichni, když ve snech téměř žádné lidi nepotkávám.  Vím o nich, třeba o celých davech lidí, ale nevidím je. To už musí být abych někoho "opravdu" viděla.
No a nakonec jsem docestovala do města, kde byly tržnice a obchody. Město vypadalo, jak z pouště, takové to pískově žluté a hliněné. Uprostřed města bylo náměstí. Kruhové ve tvaru arény. A tady už se to začíná konečně podobat mým snům.
něco se v tom městě zvrtlo, a šli po mě všichni "strážní" ,města. Snažili se mě chytit, ale já jim utíkala, schovávala se a maskovala. Nakonec mě chytli a vedli prostředkem náměstí-arény. V tom zazněly poplašné rohy a všichni začali utíkat. Jen já jsem nevěděla co se děje a zůstala stát. Myslím, že v tu chvíli začalo i zemětřesení... Do města se z podloubíček vřítili takový zvláštní ještěrkovito-broukoidní vojáci, kteří začali chytat obyvatele města. nejdřív jsem se snažila taky utéct. Ale pak mě jeden z těch "dobyvatelů" chytil a já se musela bránit. Začala bytka a ve chvíli, kdy jsem začala vyhrávat, se ozvalo zvonění. Nejdřív jsem se koukala kolem sebe, a ještěrkovito-broukovec taky. Pak jsme kousek od nás uviděli krámek, kde prodávali budíky a mobily, a zrovna všechny začali zvonit. No ale to už jsem se začínala probouzet a sen vyblednul. Podpolštáře jsem vytáhla mobil a dost naštvaně jsem ho típla.....

Docela zajímavý sen co? Určitě toho bylo víc při cestě do města, ale už si toho dost nepamatuju, takže se omlouvám, za neúplnosti či nepřesnosti. Upozorňuju, že ale tohle nebyla noční můra... to bylo super :-)


A abyste po tomhle mém vyprávění neměli noční můry vy. Našla jsem ukázku, z už zmiňované Alenky v říši divů. Tak si ji prosím na dobrou noc pusťte :-)


V mém světě by bylo vše bláznivé. V mém světě.....




Iren touží po elfech

15. září 2010 v 21:11 | agrrr |  Iren
Toto je původně povídka na přání, vyprávění je inspirováno světem Warhammeru. Kdo nezná, nevadí, až tak potřeba to vědět není ;-)

I.
Jmenovala se Iren. Nepovažovala se za nejkrásnější, neměla žádné vzdělání a neměla ani mnoho přátel, ale měla spousty snů. Toužila se setkat s elfy. Nepřála být si otrokem, nepřála si, aby získali nadvládu nad jejím domovem.
Ale obdivovala je. Jako každá mladá dívka věřila, že temného elfa, kterého by milovala, by určitě dokázala změnit. Přivést na správnou cestu.
Brouzdala se ulicemi a snila s otevřenýma očima. O překrásném vysokém neznámém. Havraní vlasy rozevláté ve větru, bledá ušlechtilá pleť jako z alabastru. Hluboké smutné oči, které by po ní zatoužily. Tenké rudé rty. A pod vlasy schované špičaté uši. Ach jak krásný by mohl být. Snila o něm už dlouho, už od mala. A teď už jí bylo 17. Zanedlouho už bude stará a ošklivá. Nikdo ji nebude chtít.

Iren se dobrouzdala domů. Už dávno nevnímala jak, prostě byla najednou doma. Rychle udělat pár domácích prací a hurá spát. Ráno musí časně vstávat.

V noci ji probudil hluk, všude se ozýval hluk a střelba z pušek. "Co se děje?" pomyslela si. Přehodila si přes ramena šátek a vyběhla před dům. Když se podívala směrem k přístavu, viděla oheň, některé domy byly zapálené a osvětlovaly tak hrůzu, která se děla na ulici. Leželi tam probodaní a rozsekaní lidé, někteří ještě živý, trpící nesmírnými mukami a žadonící o okamžitou smrt. Oheň osvětloval ještě něco. Lodě.
Elfské lodě.

Neschovala se do domu, aby se jí nemohlo nic stát, a ani se nesnažila utéct. Šla blíž. Musela se podívat. Musela je vidět, alespoň jednou v životě. Probíhala uličkami a snažila se vypadat nenápadně. A to byla ta největší chyba.

"Ale, ale. Copak to tady máme?" Ozval se jí za zády hlas. Iren ztuhla. Zůstala stát a dívala se před sebe. V hlavě se jí honily myšlenky, tisíce myšlenek. Ale jen jedna na ní křičela a to, že konečně uvidí elfa. Zhluboka se nadechla a pomalu se otočila. Chvíli se strnule dívala a pak hlasitě vydechla. Po tváři se jí nevědomky mihl úsměv.

Proti ní stál ten nejkrásnější muž jakého, kdy viděla. Byl vysoký a štíhlý, vyšší než většina mužů z její vesnice. Jeho krásné pěstěné ruce držely ohromný meč s lehkostí jako by držely květiny. Hruď byla štíhlá, ale zdaleka nepřipomínala dětskou hruď, svaly byly vidět i přes oblečení. První si na jeho tváři všimla dlouhé jizvy táhnoucí se od obočí až po bradu. Nos měl nejspíš někdy zlomený, protože v polovině jeho dokonalý tvar hyzdil hrbolek. Přesto to byla nejkrásnější tvář jakou, kdy viděla. Bledé líce. Rudé tenké rty a ledově chladné oči, připomínající ledovec v moři. Jemné černé vlasy se pohupovaly ve větru. Byl krásný, u Bohů jak byl krásný! A usmíval se na ni!
"Ty jsi ale roztomilé stvořeníčko." Chytil jí ten elf za spodní čelist až to zabolelo. Prohlížel si ji.
Z Iren opadlo první okouzlení a začala si uvědomovat, do jakého průšvihu se zamotala. Začala sebou cukat a snažila se vymanit z elfova sevření. Musí utéct. V tu chvíli se elf přestal usmívat a zamračil se na ni. Tvář se proměnila v příšernou a děsivou grimasu. Už nebyl krásný, byl to démon. Iren se pokusila zakřičet o pomoc, ale nešlo to. Elf svíral její čelist pevně a ona nemohla ani pípnout. Démonická tvář se na ni uchechtla. Iren už jen viděla blížící se hřbet ruky. Cítila, jak rána dopadá na její tvář. Ohlušující bolest a tma.

Špičaté zuby v módě

14. září 2010 v 17:13 | agrrr |  Keci v kleci

!UPOZORNĚNÍ!
Toto je můj názor a pokud se někomu nelíbí, je to jeho problém a ne můj, ať to prostě nečte ;-)


Upíři se opět vrací do módy. Jeden by řekl, že budu ráda. Do svých 15 let jsem na upírech vážně ujížděla. Milovala jsem Bladea, líbil se mi Underworld, a sledovala jsem Buffy přemožitelku upírů.
Blade a Underworld jsem považovala za správný filmy o upírech. Měly všechno. Příběh, krev násilí ale i humor. Buffy byla hlavně humor…
Jenže já ráda nejsem. Dnešní filmy, ale i knihy o upírech jsou naprosto příšerný. Všude samej vegetarián, samá náctiletá kráska v nesnázích. Připomíná mi to příběhy, které jsem si snívala když mi bylo 11.
Vím, že současné příběhy o upírech jsou skutečně pro dívky 10-15, ale proboha. To je opravdu dnešní generace dívek tak vypatlaná? Která z těchhle dívek četla Brama Stokera? (i když ho nesnáším co udělal z mého hrdiny..ale to v jiném článku)
Která z těchto dívek viděla film Blade? Která z těchto dívek viděla, či četla cokoliv jiného než Twilight ságu nebo Upíří deníky? Je toho všude tolik, až se mi to opravdu hnusí!!!

Lidi prosím vás. Přestaňte se nechávat strhávat masami, nenechte si vymejvat mozky. Nejsme přece stádo tupejch ovcí. Přečtěte si Stokeera (Drákula - klasika). Přečtěte si Briana Lumleye (Nekroskop - pohled na upíry úplně jinak, úplně luxusně). Přečtěte si Kulhánka (Noční klub 1a2 nebo Vládci strachu).
U všech ďasů… ještě že mam ty japonský animé. Jinak by mě šiblo!
zdroj: softarchive.net

Čtřenáře upozorňuji na to, že jsem dyslektik. Veškeré texty sY sice nechávám kontrolovat, ale stejně se tam nějaké chybI obĚvÝ Klidně mě na danou chybu upozoněte, zlobYt se nebudu. Ale urážením mě si nepomůžete a ještě se samY ztrapníte.
Děkuju. ;-)


Autorem designu i fotky jsem jen a pouze (výjmečně) já. ;-)